Představte si, že se uprostřed hluboké noci probudíte, zcela odpočatí a plní energie. Ne proto, že by vás něco vzbudilo, ale proto, že je to jednoduše normální. Dnes byste to možná považovali za počátek nespavosti, ale pro naše předky to byl naprosto přirozený a běžný stav, součást zapomenutého rytmu, který utvářel noci po tisíce let.
Vědci a historici postupně odhalují fascinující pravdu: spánek nebyl vždy jedním dlouhým blokem, jak ho známe dnes. Místo toho byl pro mnoho kultur po celém světě, od Evropy přes Afriku až po Asii a Ameriku, typický takzvaný dvoufázový neboli segmentovaný spánek. Tento vzorec se skládal ze dvou odlišných fází oddělených obdobím bdělosti, což zásadně mění náš pohled na to, co je pro člověka přirozené.
Byla naše noc dříve rozdělena na dva díly?
Před nástupem průmyslové revoluce a masového rozšíření umělého osvětlení, byly noci lidí po celém světě rozděleny na dva hlavní spánkové bloky. Tento vzorec, známý jako „první spánek“ a „druhý spánek“, oddělovalo období bdělosti, které mohlo trvat hodinu i déle. Nešlo o žádnou kuriozitu, ale o standard, který formoval noční život mnoha předindustriálních společností.
Historické záznamy, literární díla a antropologické studie poukazují na to, že tento segmentovaný spánek byl hluboce zakořeněn v lidské kultuře. Například v Anglii 17. století se v literatuře běžně objevovaly zmínky o „prvním spánku“, které naznačovaly, že po něm následuje probuzení a až poté „druhý spánek“. Tento koncept byl tak běžný, že si ho lidé ani nijak zvlášť neuvědomovali jako něco neobvyklého.
Čich silnější než zrak: Proč vás vůně katapultuje do dětství?
Číst článek ↗Podle výzkumu publikovaného v PMC - Segmented Sleep in Preindustrial Societies, byl tento fenomén široce rozšířen a ovlivňoval nejen jednotlivce, ale i celé komunity. Naše těla, zdá se, měla přirozenou tendenci k tomuto rytmu, ovlivněnou denním světlem a absencí silných nočních stimulů.
Když se noc stala časem bdění: Život mezi dvěma spánky
Co ale lidé dělali během té hodiny či více, kdy byli uprostřed noci vzhůru? Nebyla to doba, kdy by se marně převalovali v posteli a snažili se znovu usnout. Naopak, toto období bylo často využíváno velmi produktivně a smysluplně. Lidé se věnovali tichým domácím pracím, jako je příprava jídla na další den, nebo péči o děti, které se mohly také probudit.
Často to byl také čas pro introspekci a duchovní činnosti. Lidé četli, psali, modlili se, nebo jednoduše přemýšleli o svých snech a zážitcích z uplynulého dne. Pro některé to byla příležitost k socializaci s ostatními členy domácnosti nebo dokonce s blízkými sousedy. A ano, některé zdroje naznačují, že to byl i čas pro intimní chvíle mezi partnery, daleko od shonu dne a pohledů ostatních.
„Probuzení uprostřed noci, které je dnes často vnímáno jako symptom nespavosti, bylo dříve normální a dokonce i produktivní součástí denního cyklu.“
Toto období bdělosti bylo chápáno jako přirozená pauza, nikoli jako porucha. Nebyl na něj kladen tlak, aby se za každou cenu zkrátil. Místo toho se stal nedílnou součástí nočního života, která umožňovala reflexi, tiché aktivity a hlubší spojení s vlastním vnitřním světem i s blízkými. Před nástupem umělého osvětlení a tlaku moderní doby bylo noční probuzení přirozenou součástí našeho cyklu, ne problémem, který je třeba řešit.
Jak umělé světlo přepsalo náš spánkový scénář
Zlom nastal s příchodem průmyslové revoluce a revoluce v osvětlení. Nejprve olejové lampy, poté plynové osvětlení a nakonec elektrické světlo dramaticky změnily, jak lidé vnímali a využívali noc. Náhle bylo možné prodloužit denní aktivity hluboko do noci, pracovat, bavit se a číst bez závislosti na přirozeném slunečním svitu.
Toto široké rozšíření umělého osvětlení je považováno za hlavní faktor, který vedl k posunu od segmentovaného k monofázovému, tedy jednofázovému, spánku. Umělé světlo v noci má totiž jeden klíčový dopad: potlačuje produkci melatoninu, hormonu, který signalizuje tělu, že je čas jít spát. Tím se oddaluje nástup spánku a posouvá se náš cirkadiánní rytmus, tedy vnitřní hodiny těla.
S neustálým vystavováním světlu po západu slunce se snížila přirozená tendence těla probudit se po několika hodinách spánku. Navíc, požadavky průmyslové ekonomiky s jejími pevnými pracovními plány a důrazem na produktivitu hrály významnou roli. Spánek se musel vtěsnat do jednoho, delšího bloku, aby lidé byli co nejvíce „k dispozici“ pro práci během dne. Koncept dvou spánků a noční bdělosti se stal nepraktickým a neefektivním.
Návrat ke kořenům, nebo moderní mýtus?
Co bylo kdysi považováno za přirozený a normální spánkový vzorec, je dnes často vnímáno jako nespavost nebo porucha spánku. Lidé, kteří se probouzejí uprostřed noci a mají potíže znovu usnout, se často obracejí na lékaře s pocitem, že s nimi něco není v pořádku. Přitom možná jen jejich tělo reaguje na hluboce zakořeněný biologický rytmus, který byl po generace potlačován.
Některé moderní výzkumy naznačují, že bez umělého osvětlení se lidé mohou přirozeně vrátit k dvoufázovému spánku. Experimenty, při kterých jsou účastníci vystaveni přirozenému dennímu světlu a tmě po delší dobu, ukazují, že se jejich spánek spontánně rozděluje na dva bloky. To naznačuje, že naše těla si tuto prastarou tendenci stále pamatují, jen ji maskuje moderní životní styl.
Navíc, krátký odpolední spánek, často označovaný jako siesta, je v podstatě moderní formou dvoufázového spánku. Má zdokumentované přínosy pro bdělost, kognitivní výkon a celkovou pohodu. I když není totožný s nočním probuzením, ukazuje, že rozdělený spánek může být pro náš organismus prospěšný, jak uvádí i Wikipedia - Polyphasic sleep.
Co si z toho vzít dnes?
Příběh dvoufázového spánku nám nabízí zajímavý pohled na flexibilitu a přizpůsobivost lidského organismu. Nejde o výzvu k tomu, abychom se všichni okamžitě vrátili k tomuto spánkovému vzorci, ale spíše o pochopení, že náš současný jednofázový spánek není jediná „správná“ cesta.
Pokud se v noci probudíte a máte pocit, že nemůžete hned usnout, zkuste si uvědomit, že to nemusí být nutně známka poruchy. Místo úzkosti se můžete pokusit prožít toto období v klidu, bez umělého světla, s tichou činností, jako je čtení nebo meditace. Možná jen posloucháte prastarý rytmus, který se snaží znovu projevit. Uvědomění si této historické perspektivy nám může pomoci zmírnit úzkost spojenou s nočním probouzením a lépe porozumět vlastním spánkovým vzorcům v souladu s naším biologickým dědictvím.
