Hrajete šachy v rychlosti 100 km/h? Tento retro sport trénuje mozek lépe než křížovky

Návrat do garáží a kočárkáren

Když se řekne stolní tenis, vybaví se mi vůně staré garáže u nás na chalupě. Betonová podlaha, stůl, který měl už svá nejlepší léta za sebou, a ten nezaměnitelný zvuk. Cvak-cvak. Byly to hodiny smíchu, běhání pro míček do kopřiv a nekonečných turnajů s rodinou. Co jsme tehdy netušili, a co dnes potvrzují přední neurologové, je fakt, že jsme nevědomky prováděli tu nejlepší možnou údržbu našeho mozku.

Stolní tenis totiž není jen o máchání rukou. Je to sport, který vyžaduje bleskurychlou koordinaci očí a rukou. V jednu chvíli musíte sledovat rotaci míčku, předvídat, kam dopadne, naplánovat svůj úder a ještě se k němu správně postavit. A to všechno se děje ve zlomcích vteřiny. Zatímco u běhu si mozek může tak trochu „zdřímnout“ a nechat nohy pracovat automaticky, u ping-pongu jsou vaše šedé buňky v plné pohotovosti.

Proč je to lepší než luštění křížovek?

Mnoho mých vrstevníků se spoléhá na křížovky nebo Sudoku, aby si udrželi bystrou mysl. To je samozřejmě skvělé, ale stolní tenis přidává jednu klíčovou ingredienci: pohyb. Slavný americký psychiatr Dr. Daniel Amen dokonce nazval stolní tenis „nejlepším mozkem sportem na světě“. Proč tak silná slova? Protože kombinuje aerobní aktivitu (která okysličuje mozek) s komplexním strategickým myšlením.

Když hrajete, aktivujete současně hned několik částí mozku. Hippocampus, který je zodpovědný za paměť a učení, dostává pořádně zabrat – v tom dobrém slova smyslu. Přední mozková kůra zase plánuje strategii, zatímco mozeček koordinuje pohyby těla. Je to doslova „aerobní šachová partie“. Studie z Japonska dokonce ukázaly, že pravidelné hraní stolního tenisu může výrazně zpomalit nástup demence a Alzheimerovy choroby, protože zvyšuje průtok krve do mozku efektivněji než většina jiných aktivit.

Pocit, kterému v mrazech věříme všichni. Když lékaři vidí termokameru, chytají se za hlavu

Číst článek

Šetrný k tělu, náročný na soustředění

Co je na tomto sportu pro nás, dříve narozené, naprosto úžasné, je jeho šetrnost. Na rozdíl od klasického tenisu nebo squashe, kde trpí kolena a kyčle prudkými dopady a změnami směru na velkém hřišti, u stolu se pohybujete na malém prostoru. Riziko zranění je minimální. Můžete hrát v tempu, které vám vyhovuje. Znám dokonce seniory, kteří hrají čtyřhru a u stolu se tolik nenaběhají, ale jejich postřeh by jim mohl závidět leckterý třicátník.

Navíc je tu obrovský bonus pro naši psychiku. Stolní tenis je ze své podstaty společenský. Nemůžete ho hrát sami (pokud tedy netrénujete o sklopenou polovinu stolu jako Forrest Gump). Nutí nás jít mezi lidi, komunikovat, smát se vlastním chybám a radovat se z podařených výměn. A jak víme, sociální izolace je jedním z největších nepřátel zdravého stárnutí.

Nikdy není pozdě oprášit pálku

Možná si říkáte: „Ale já jsem to nehrála třicet let!“ To vůbec nevadí. Mozek má úžasnou schopnost, které se říká svalová paměť. Jakmile vezmete pálku do ruky, ty pohyby se vrátí. Možná nebudete hned smečovat jako čínský reprezentant, ale o to přece nejde. Jde o to zvednout se z gauče, rozproudit krev a donutit mozek řešit nové, rychle se měnící situace.

Podívejte se po svém okolí. Mnoho obcí má stoly v parcích, v sokolovnách nebo v centrech pro seniory. A pokud máte doma místo, ten starý stůl ve sklepě si zaslouží druhou šanci. Nejenže uděláte něco pro svou kondici, ale dáváte svému mozku ten nejlepší dárek – elixír mládí, u kterého se ještě navíc královsky pobavíte.