Mluvíte si často pro sebe? Přestaňte se schovávat, podle odborníků je to znak vysoké emoční inteligence

Proč je mentální zdraví důležité?

Všichni víme, že bychom měli pečovat o své tělo, chodit na procházky a jíst vitamíny. Ale naši hlavu často opomíjíme. Přitom duševní pohoda je tím kormidlem, které řídí celou naši loď. Když se cítíme psychicky vyrovnaní, lépe zvládáme i fyzické neduhy, které s přibývajícím věkem přicházejí. Mentální zdraví není jen o absenci nemocí, je to především o schopnosti radovat se z maličkostí a zachovat si klid, i když se svět kolem nás mění.

Hlasitá samomluva v tomto hraje překvapivě klíčovou roli. Dlouhá léta jsme žili v přesvědčení, že kdo si povídá sám se sebou, patří do ústavu. Dnešní psychologie se na to dívá úplně opačně. Schopnost verbalizovat, tedy vyslovit své myšlenky nahlas, pomáhá mozku lépe zpracovat realitu. Je to jako byste si v hlavě uklízeli. Když myšlenku vyslovíte, dáváte jí tvar a řád, čímž snižujete vnitřní chaos a úzkost, která nás často trápí.

Udržování duševní kondice pomocí samomluvy je důkazem, že váš mozek stále aktivně pracuje. Není to známka stárnutí nebo senility, jak se nás snažily přesvědčit staré předsudky. Je to naopak známka toho, že se vaše mysl snaží soustředit, řešit problémy a zůstat v přítomném okamžiku. Je to přirozený obranný mechanismus proti stresu, který máme všichni k dispozici zdarma a okamžitě.

Jak pečovat o mentální zdraví?

Péče o duševní zdraví pomocí samomluvy začíná tím, že se přestanete kritizovat. Pokud se přistihnete, že si mumláte pod fousy, usmějte se na sebe. Právě jste svému mozku pomohli. Odborníci zjistili, že když si instrukce říkáme nahlas, mnohem lépe si je pamatujeme a rychleji plníme úkoly. Hlasitá slova fungují jako kotva, která nás drží u toho, co právě děláme, a nenechá naši mysl bloudit v obavách z budoucnosti.

Pocit, kterému v mrazech věříme všichni. Když lékaři vidí termokameru, chytají se za hlavu

Číst článek

Velmi účinnou technikou je mluvit k sobě ve třetí osobě nebo jménem. Místo abyste si v duchu nadávali „Jsem to ale nešika“, zkuste nahlas říct: „Tak, Jano, to se nepovedlo, ale to nevadí, zkusíme to znovu.“ Tento drobný posun vytváří psychologický odstup. Najednou nejste v zajetí emocí, ale stáváte se svým vlastním laskavým přítelem, který vám radí. Je to neuvěřitelně uklidňující a pomáhá to regulovat krevní tlak i srdeční tep ve stresových situacích.

Dalším praktickým způsobem je "ventilek emocí". Když nás něco naštve nebo rozesmutní, často to dusíme v sobě, protože "se to nepatří" dávat najevo. Doma si ale můžete dovolit říct nahlas: „Teď jsem opravdu rozzlobená a cítím se ukřivděně.“ Tím, že emoci pojmenujete a vypustíte do prostoru, ztrácí nad vámi svou moc. Je to jako byste otevřeli okno v zakouřené místnosti – vzduch se pročistí a vy se můžete znovu nadechnout.

Aktivity pro duševní pohodu

Zkuste zapojit hlasitou samomluvu do běžných denních činností. Například při hledání ztracených předmětů. Není to magie, ale věda. Když nahlas opakujete „klíče, klíče, hledám modré klíče“, aktivujete vizuální centra v mozku, která se pak lépe soustředí na konkrétní tvar a barvu. Zkuste to příště, až nebudete moci něco najít, a uvidíte, o kolik rychlejší budete, než když jen tiše těkáte očima po místnosti.

Výbornou aktivitou je také komentování vaření nebo zahradničení, jako byste měli svůj vlastní televizní pořad. „Teď přidám špetku soli a promíchám to.“ Může to znít úsměvně, ale tato technika vás drží v přítomnosti – v takzvaném stavu „tady a teď“. Je to forma meditace v pohybu. Místo abyste se trápili tím, co řekla sousedka, soustředíte se plně na vůni bylinek a strukturu těsta. Vaše mysl si tak odpočine od starostí.

Nebojte se ani hlasitého povzbuzování před zrcadlem. Ráno, když se učešete, podívejte se na sebe a řekněte: „Dneska ti to sluší a budeš mít klidný den.“ Zní to banálně? Možná. Ale náš mozek věří tomu, co slyší. Pokud slyší váš vlastní hlas, který je klidný a laskavý, začne produkovat hormony dobré nálady. Je to jednoduchý rituál, který vás nic nestojí, ale může vám projasnit celé dopoledne.

Sociální kontakty a jejich význam

Přestože je samomluva zdravá a prospěšná, neměla by být naším jediným společníkem. Člověk je tvor společenský a potřebuje interakci s druhými. Samomluva by nám měla sloužit jako most k lepší komunikaci s ostatními, ne jako zeď, za kterou se schováme. Často se stává, že když jsme dlouho sami, ztrácíme jistotu v konverzaci. Tady může samomluva pomoci jako trénink – můžete si „nanečisto“ zkoušet, co řeknete lékaři nebo vnoučatům, abyste se pak cítili jistěji.

Je důležité rozlišovat mezi zdravou samotou, kterou si vyplníme povídáním pro utřídění myšlenek, a osamělostí, která bolí. Pokud cítíte, že si povídáte sami se sebou jen proto, že nemáte nikoho jiného, je čas zkusit zvednout telefon nebo vyrazit na lavičku do parku. Hlasitá samomluva je skvělý sluha pro vaši psychiku, ale nenahradí teplo lidské ruky nebo úsměv od prodavačky v obchodě.

Kdy vyhledat pomoc?

Mluvili jsme o tom, že povídat si se sebou je normální. Kdy byste ale měli zpozornět? Hranice leží tam, kde přestáváte mít nad těmito promluvami kontrolu. Pokud máte pocit, že k vám promlouvají cizí hlasy, které nemůžete zastavit, nebo pokud jsou tyto hlasy agresivní, zlé a navádějí vás k věcem, které nechcete dělat, je na místě vyhledat odborníka.

Není žádná ostuda požádat o radu psychologa nebo se svěřit praktickému lékaři. Někdy může být nadměrná, zmatená samomluva signálem velkého vyčerpání, nezpracovaného traumatu nebo začínajících neurologických potíží. Odborník vám pomůže rozeznat, co je zdravý způsob uvolnění stresu a co už vyžaduje péči. Pamatujte, že pečovat o své duševní zdraví je projevem síly, nikoliv slabosti.