Tuto souvislost znaly už naše prababičky bez laboratoří. Dnešní měření potvrzují, že stříbrný kotouč na nebi skutečně mění chemii v našem mozku

Jak to funguje?

Představte si své tělo jako dokonale seřízený orchestr. Dirigentem tohoto orchestru je malá žláza v mozku, která produkuje hormon melatonin. Říkám mu „hormon tmy“ nebo „noční hlídač“. Jeho úkol je jednoduchý: když se setmí, začne se vyplavovat do krve a dává tělu signál, že je čas zpomalit, snížit teplotu a jít spát. Jenže během úplňku tento dirigent ztrácí rytmus.

I když máme zatažené závěsy, naše vnitřní biologické hodiny, které se vyvíjely miliony let, jsou stále napojené na přírodní cykly. Naši předci žili venku, bez pouličních lamp a modrého světla z mobilů. Úplněk pro ně znamenal jediné: noc, kdy je světlo. Byla to noc, kdy bylo bezpečnější cestovat, lovit, nebo naopak noc, kdy bylo nutné být na pozoru před predátory, kteří díky světlu také nespali. Naše tělo má tento „pohotovostní režim“ hluboce zakódovaný v DNA.

Výzkumy v posledních letech, prováděné ve spánkových laboratořích (kde účastníci ani nevěděli, jaká je fáze měsíce, a neměli okna), ukázaly fascinující věc. Kolem úplňku klesá hladina melatoninu v těle a mozková aktivita spojená s hlubokým spánkem se snižuje až o 30 %. Není to tedy sugesce ani magie, je to čistá biologie. Váš mozek prostě vnímá, že venku je „velké světlo“, a podvědomě vás drží v lehčím, ostražitějším spánku.

Proč je to důležité?

Pochopení tohoto jevu je nesmírně osvobozující. Mnoho mých čtenářek mi píše, že se stresují, když nemohou spát. Leží, počítají hodiny do zazvonění budíku a čím více se snaží usnout, tím je to horší. Vzniká tak začarovaný kruh stresu a nespavosti. Když ale víte, že za vaši bdělost může příroda a úplněk, můžete přestat vinit sami sebe. Je to přirozená reakce zdravého organismu, který je stále v kontaktu s přírodou, ne selhání.

Pocit, kterému v mrazech věříme všichni. Když lékaři vidí termokameru, chytají se za hlavu

Číst článek

Kvalita spánku během úplňku se objektivně zhoršuje. Studie ukazují, že nám trvá v průměru o pět minut déle usnout a celková doba spánku se zkracuje asi o dvacet minut. Co je ale zásadnější, přicházíme o takzvaný delta spánek – to je ta nejhlubší fáze, kdy tělo nejvíce regeneruje, opravuje tkáně a čistí mozek od toxinů. Proto se po úplňkové noci cítíme „rozlámaní“ a bez energie, i když jsme technicky vzato spali celou noc.

Není to jen o únavě. Narušený spánkový rytmus ovlivňuje naši náladu, imunitu a chuť k jídlu. Možná jste si všimli, že kolem úplňku jste podrážděnější nebo máte větší chuť na sladké. To vše souvisí s tím, že si váš „vnitřní dirigent“ vzal krátkou dovolenou. Uvědomění si tohoto procesu nám dává možnost se na tyto dny připravit a nebýt jimi zaskočeni.

Jak to můžeme využít?

Prvním krokem je přestat s úplňkem bojovat. Pokud se v noci probudíte a zjistíte, že venku je jako ve dne, nepropadejte panice. Přijměte to. Řekněte si: „Aha, měsíc pracuje.“ Místo převalování vstaňte, uvařte si bylinkový čaj – výborná je meduňka nebo kozlík lékařský, které přirozeně zklidňují nervovou soustavu – a chvíli si čtěte při tlumeném světle. Někdy stačí jen dvacet minut, aby se mozek „resetoval“ a dovolil vám znovu usnout.

Velmi praktickým pomocníkem je zatemnění. V dnešní době světelného smogu je tma v ložnici naprostý základ, ale o úplňku to platí dvojnásob. Pokud nemáte kvalitní závěsy typu „blackout“ (neprůsvitné), pořiďte si obyčejnou masku na oči. Je to investice v řádu stokorun, která dokáže oklamat mozek a podpořit tvorbu melatoninu i ve chvíli, kdy se měsíc snaží prosvítit skrz žaluzie.

A nakonec, buďte na sebe v těchto dnech hodnější. Když se podíváte do kalendáře a vidíte, že se blíží úplněk (obvykle vliv cítíme už 2-3 dny předem), neplánujte si na rána po těchto nocích náročné úkoly nebo důležitá rozhodnutí. Dopřejte si večer horkou koupel se solí, vynechte těžká jídla a alkohol, který kvalitu spánku ještě zhoršuje. Příroda má obrovskou sílu a je moudřejší plout s jejím proudem, než se snažit plavat proti němu.