Kde se tento mýtus vzal?
Když se zeptáte většiny lidí, proč musíme ujít zrovna deset tisíc kroků, pravděpodobně vám odpoví něco ve smyslu: "Asi na to přišli nějací chytří doktoři, ne?" Možná si představíte mezinárodní tým kardiologů a ortopedů, kteří roky měřili desítky tisíc pacientů, aby stanovili tuto ideální hranici.
Pravda je ale mnohem prozaičtější a možná vás tak trochu naštve. Všechno to začalo v Japonsku v roce 1964, těsně před letními olympijskými hrami v Tokiu. V zemi tehdy vládla ohromná sportovní nálada a jedna šikovná firma se rozhodla uvést na trh první komerční krokoměr. Potřebovala mu dát nějaký chytlavý název.
Zvolili jméno „Manpo-kei“, což v překladu zhruba znamená „měřič deseti tisíc kroků“. Ptáte se proč zrovna deset tisíc? Nebyla za tím žádná lékařská věda, jen chytrý marketing. Japonský znak pro číslo deset tisíc (万) totiž svým tvarem docela dost připomíná kráčejícího člověka s rozkročenýma nohama. Byla to jen obyčejná reklamní kampaň na prodej plastové krabičky. A tento geniální marketingový tah se tak ujal, že po něm beze změn sahají výrobci chytrých hodinek dodnes.
Jaká je skutečná pravda?
Během posledních let se lékaři a výzkumníci podívali tomuto marketingovému číslu na zoubek a to, co zjistili, je pro nás všechny obrovskou úlevou. Velmi rozsáhlá studie (slyšeli jste možná o výzkumu sledujícím tisíce starších žen po dobu několika let) ukázala, že zdravotní benefity nezačínají až na desetitisícové hranici.
Umami: Proč pátá chuť ovlivňuje, kolik toho sníme?
Číst článek ↗Skutečnost je taková, že už kolem 4 400 kroků denně se dramaticky snižuje riziko předčasného úmrtí oproti těm, kteří mají pouze kolem 2 700 kroků. A to nejdůležitější? Přínosy pro zdraví stoupají jen zhruba k hranici 7 000 až 8 000 kroků. Cokoliv nad toto číslo už nemá na délku života téměř žádný zásadnější vliv.
Pro nás, ve zralém věku, může mít urputná snaha „dorazit tu desítku“ dokonce opačný efekt. Stárnoucí klouby, opotřebované kyčle nebo bolavá kolena nemusí takovou zátěž ocenit. Nutit se do chůze přes bolest jen proto, abyste udělali radost svým hodinkám, je přesně ten moment, kdy pohyb přestává léčit a začíná tělu škodit. Tělo nepočítá na nuly, tělo reaguje na to, jestli ho přiměřeně a bezbolestně rozproudíte.
Co dělat místo toho?
Přestaňme být otroky elektroniky. Hodinky a krokoměry jsou skvělí sluhové, ale velmi špatní páni. Nejdůležitější není nachodit obrovskou porci kroků, ale vyhnout se tomu, abychom proseděli celý den. Pravidelnost je mnohem cennější než jednorázový výkon.
Pamatujte také, že chůze není jediný pohyb na světě. Pokud celé odpoledne pletete záhony, stříháte stromky na chalupě, jezdíte na rotopedu u oblíbeného seriálu nebo plavete v místním bazénu, vaše srdce a svaly jásají. Vaše hodinky možná zarytě mlčí a ukazují pouhou tisícovku kroků, ale pro své zdraví jste udělali stokrát víc, než kdybyste se večer mechanicky ploužili kolem bloku jen pro splnění limitu.
Zaměřte se raději na to, abyste se hýbali každý den alespoň chvilku, a ideálně tak, aby vás to bavilo. Zahoďte představu, že cvičení se počítá, až když z vás leje pot nebo padáte vyčerpáním.
Praktické tipy
Tady je pár jednoduchých kroků, jak převzít kontrolu nad svým pohybem zpět do vlastních rukou a nestresovat se nesmysly:
- Najděte si svůj osobní cíl: Změřte si, kolik ujdete v naprosto běžný den. Pokud je to 3 000 kroků, zkuste se dostat na 4 000. Už toto malé navýšení o tisíc kroků (což je asi 10 minut chůze navíc) má na vaše tělo obrovský pozitivní dopad.
- Rychlost hraje roli: Pokud máte na procházku jen 15 minut, běžte o něco svižnějším tempem než normálně. Zrychlený dech a vyšší tepová frekvence dělají srdci mnohem lépe než pomalá chůze po nákupním centru, i když u té byste nachodili kroků víc.
- Nevzdávejte to kvůli času: Nemáte čas na hodinovou procházku? Vůbec nevadí. Tři desetiminutové procházky během dne (třeba do obchodu, na zastávku nebo se psem) se sčítají a mají naprosto stejný účinek jako jedna dlouhá.
- Poslouchejte své tělo: Když vás píchá v koleni nebo vás bolí záda, nechte chůzi chůzí. Dejte si den volna, nebo tělo jen zlehka protáhněte na koberci. Bolest je signál, že máte zpomalit, ne překážka, kterou musíte za každou cenu překonat kvůli hodinkám.
- Cenit si i „neviditelné“ práce: Práce s vysavačem, mytí oken, hraní s vnoučaty na zemi nebo tanec s partnerem – to všechno je plnohodnotný pohyb. Vaše svaly nevědí, že zrovna "necvičíte". Udržují se v kondici při každé běžné domácí aktivitě.
