Takto plavaly celé generace žen, aby si nenamočily účes. Dnešní ortopedi nad tímto zvykem lomí rukama

Kouzlo plovárenských debat a suchých účesů

Známe to všichni. Přijdete na bazén nebo k rybníku s bohulibým úmyslem udělat něco pro svá záda. Vnoříte se do vody a nasadíte to nejpohodlnější tempo – styl prsa. Hlavu držíte hrdě vztyčenou nad hladinou, abyste viděli, kam plavete, a hlavně, abyste si nenamočili vlasy, brýle nebo make-up. Často se k vám připojí kamarádka a během deseti bazénů stihnete probrat vnoučata, recepty i politiku. Je to příjemné, společenské a máte pocit, že jste pro své zdraví udělali maximum. Vždyť se říká, že plavání je ten nejzdravější sport na světě.

Tento obrázek patří k českému létu stejně neodmyslitelně jako vůně langošů. Styl „na paní radovou“ má svou historickou tradici a eleganci. V dobách první republiky bylo nemyslitelné, aby dáma vylezla z vody jako zmoklá slepice. Plavání bylo spíše společenskou událostí, osvěžením a promenádou ve vodě než sportovním výkonem. Jenže naše těla nejsou na tuto polohu stavěná, a to, co vypadá elegantně na dobových fotografiích, je pro naši páteř ve skutečnosti tichým mučením.

Co se děje s tělem, když se hlava zaklání

Zkuste si na souši malý experiment. Zakloňte hlavu co nejvíce dozadu, jako byste se chtěli podívat na strop, a v této poloze vydržte minutu. Nepříjemné, že? A teď si představte, že v této křečovité pozici strávíte třicet nebo čtyřicet minut v bazénu. Když plaveme prsa s hlavou trvale nad vodou, naše krční páteř se dostává do extrémního záklonu. Hlava dospělého člověka váží kolem pěti kilogramů. V momentě, kdy ji vytrčíme z vody ven a zakloníme, krční svaly (trapézy) musí vyvinout obrovské úsilí, aby ji tam udržely. Místo uvolnění, pro které jsme si do vody přišli, si zaděláváme na svalové křeče.

Problém ale nekončí jen u krku. Naše páteř funguje jako jeden celek, jako řetěz. Pokud prohneme krční páteř do záklonu, tělo to musí někde kompenzovat. Obvykle to odnese bederní páteř, která se v vodě nadměrně prohne (vznikne takzvaná hyperlordóza). Ve výsledku tak plavec ve vodě neleží rovně, ale spíše připomíná prohnutý luk nebo písmeno U. Nohy nám klesají ke dnu, což zvyšuje odpor vody, a my musíme o to více zabírat rukama a nohama, abychom se vůbec pohnuli z místa. Je to začarovaný kruh.

Pocit, kterému v mrazech věříme všichni. Když lékaři vidí termokameru, chytají se za hlavu

Číst článek

Když „zdravý pohyb“ končí migrénou

Možná se vám to už také stalo. Vrátili jste se z bazénu s dobrým pocitem, ale večer vás rozbolela hlava, cítili jste ztuhlou šíji nebo vám dokonce začalo brnět v prstech. Mnoho lidí si tyto příznaky nespojí s plaváním. Řeknou si: „To je tím počasím“ nebo „Už mám holt svá léta“. Často je ale viníkem právě onen „výletní“ styl plavání. Dlouhodobé přetěžování krční páteře tímto způsobem může vést k blokádám, chronickým bolestem hlavy a v horším případě i k rychlejšímu opotřebení meziobratlových plotének.

Fyzioterapeuti často v ordinacích slýchají větu: „Ale paní doktorko, já chodím dvakrát týdně plavat, jak mě mohou bolet záda?“ Je to paradox. Voda má díky vztlaku nadnášet a odlehčovat kloubům, což z ní dělá ideální prostředí pro seniory nebo lidi s nadváhou. Pokud ale bojujeme s fyzikálními zákony a držíme tělo v nepřirozené křeči, efekt je přesně opačný. Místo rehabilitace si nevědomky ubližujeme.

Jak z toho ven, aniž bychom se museli stát závodníky

Neznamená to, že byste měli na plavání zanevřít nebo že se musíte naučit plavat jako Michael Phelps. Existuje několik cest, jak si vodu užít a neublížit si. Tou nejlepší radou, i když se to mnohým nebude líbit, je pořídit si kvalitní plavecké brýle a naučit se vydechovat do vody. Nemusíte se potápět hluboko, stačí při záběru srovnat hlavu s páteří – tedy obličej ponořit do vody a dívat se na dno, ne před sebe. Při nádechu pak hlavu nezakláníte, ale jen mírně zvednete s celým trupem. Krk zůstává rovný.

Pokud je pro vás představa mokrého obličeje nebo vody v uších nepřekonatelná (a věřte, že v tom nejste sami), zkuste změnit styl. Plavání na znaku je pro páteř mnohem šetrnější. Hlava leží na vodě, krk je uvolněný a díváte se do nebe (nebo na strop). Pokud se v bazénu stydíte plavat znak, abyste do někoho nenarazili, zkuste využít plaveckou destičku. Tu si dejte pod hlavu nebo ji držte v natažených rukou a pouze kopejte nohama s hlavou položenou na hladině. Ulevíte krku a posílíte nohy.

Pohyb ve vodě je zázračný lék, zvláště s přibývajícím věkem. Udržuje nás v kondici, šetří kyčle a kolena a čistí hlavu od starostí. Jen je dobré pamatovat na to, že i tak přirozená věc, jako je plavání, má svá pravidla. Není ostuda přiznat si, že styl „paní radová“ už našim zádům nesvědčí. Vaše krční páteř vám za malou změnu techniky poděkuje tím nejlepším možným způsobem – životem bez bolesti.