Tag
Známe to všichni. Mráz zalézá za nehty, nos máme červený jako rudou řepu a v takové chvíli se přímo nabízí "něco ostřejšího" na zahřátí. Ať už je to grog na vánočních trzích nebo placatka slivovice vytažená z kapsy na zimní procházce. Máme pocit, že se teplo rozlévá celým tělem. Jenže věda i záchranáři hovoří jasně: v tu chvíli si s vlastním tělem hrajeme nebezpečnou hru, kterou můžeme ošklivě prohrát.
Pamatujete si to z dětství? Přišli jste domů celí prokřehlí, prsty u nohou i rukou vás zábly tak, že jste je necítili, a první rada, která často zazněla ještě před prahem, zněla: „Vezmi trochu sněhu a pořádně si ty ruce vydrhni, ať se prokrví!“ Byla to téměř automatická reakce na omrzliny nebo jen silně podchlazené končetiny. Vypadalo to logicky a dělali to tak všichni. Dnes už ale víme, že tato „osvědčená“ metoda je jedním z nejnebezpečnějších mýtů, které si v souvislosti se zimou předáváme. Místo úlevy si totiž můžeme přivodit poškození, které se bude hojit týdny.
Znáte ten pocit, když v mrazivém dni stojíte na trhu nebo se vracíte z procházky a někdo vám nabídne „kapku něčeho ostřejšího“ na zahřátí? Je to snad nejrozšířenější zimní rituál. Všichni máme pocit, že jakmile polkneme doušek slivovice, grogu nebo svařeného vína, rozlije se nám po těle blahodárné teplo. Dnes se ale podíváme na to, proč je tento pocit jen nebezpečnou iluzí, která může být pro nás, starší ročníky, až zrádná. To, co cítíme jako teplo, je totiž ve skutečnosti volání našeho těla o pomoc.
Zimní klouzačka, ten tenký a neviditelný led na chodnících, je přírodní jev, který může změnit obyčejnou procházku v nebezpečnou past. Vysvětlím vám, jak vzniká, proč ohrožuje naše klouby a rovnováhu a jak se proti němu bránit prakticky, aby zima nebyla jen krásná, ale i bezpečná.
To je všechno!