Dvě stě let starý vynález, který nás ve škole nebavil. Pro bolavá záda seniorů je to dnes ten nejúčinnější lék

Vůně laku a vzpomínky na školní léta

Když se řekne „ribstole“, většině z nás se okamžitě vybaví školní léta. Byla to ta část tělocvičny, kam se schovávaly medicinbaly, aby se nekotálely po podlaze, a kam nás tělocvikáři posílali za trest, když jsme vyrušovali. Pamatuji si, jak jsme tam viseli jako hrušky a soutěžili, kdo vydrží déle, zatímco nám dlaně klouzaly po lakovaném dřevě. Tehdy jsme to brali jako nutné zlo, možná dokonce jako mučicí nástroj.

Málokdo z nás tehdy tušil, jaký poklad máme před sebou. Většina z nás v mládí netrpěla bolestmi zad, naše ploténky byly pružné a páteř ohebná jako proutek. Dnes, když se ráno zvedám z postele a cítím, jak mi v kříži nepříjemně „loupne“, bych dala království za to, abych měla ty staré dobré žebřiny doma v obýváku. Ukazuje se totiž, že to, co jsme ve škole brali na lehkou váhu, je ve vyšším věku doslova balzámem pro naše tělo.

Vymyslel je básník, ne tělocvikář

Zajímavé je, že tento cvičební nástroj nevymyslel žádný drsný armádní generál ani sadistický trenér. Otcem žebřin je Pehr Henrik Ling, švédský básník, dramatik a později i instruktor šermu, který žil na přelomu 18. a 19. století. Ling trpěl revmatismem a hledal způsob, jak ulevit svému tělu i duši. Věřil, že pohyb musí být harmonický a že by měl léčit, nikoliv ničit.

Když na začátku 19. století zakládal ve Stockholmu gymnastický institut, přišel s konceptem „švédské gymnastiky“, která se zaměřovala na zdraví a správné držení těla. Žebřiny vymyslel jako nástroj, který umožňuje pohyb ve všech rovinách a pomáhá tělu bojovat s gravitací. Není to fascinující? Nástroj, který dnes doporučují špičkoví fyzioterapeuti po celém světě, vymyslel člověk s duší umělce, který chtěl lidem prostě jen ulevit od bolesti.

Obyčejná kuchyňská linka dokáže divy. Stačí se o ni opřít a povislé paže se stanou minulostí

Číst článek

Gravitace je neúprosný soupeř

Proč jsou vlastně žebřiny tak zázračné právě pro nás, dříve narozené? Odpověď je jednoduchá: gravitace. Celý život na nás působí zemská přitažlivost. Když chodíme, sedíme nebo stojíme, naše páteř je neustále stlačována. Představte si ji jako harmoniku. S přibývajícím věkem meziobratlové ploténky ztrácejí vodu, ztenčují se a prostor mezi obratli se zmenšuje. To vede k tlaku na nervy, bolestem a ztuhlosti. Určitě znáte ten pocit, že jste večer o centimetr menší než ráno.

A právě tady přichází na scénu švédské žebřiny. Nabízejí totiž něco, co nám chůze ani běžné cvičení na podložce nedá – trakci, neboli protažení. Když se zavěsíte na žebřiny, gravitace začne pracovat obráceně. Místo aby páteř stlačovala, začne ji jemně natahovat. Je to, jako byste tu zmáčknutou harmoniku znovu roztáhli a pustili do ní vzduch. Ploténky dostanou prostor se „nadechnout“, nasát tekutinu a uvolnit tlak na nervy.

Jak na to, abychom si neublížili

Možná si teď říkáte: „Ale já se přece neudržím, nemám sílu v rukou!“ A v tom je ten největší omyl. Uvolnění páteře na žebřinách ve vyšším věku neznamená, že musíte viset metr nad zemí a dělat přítahy jako zamlada. Naopak. Pro nás je klíčový takzvaný pasivní polovis. To znamená, že se chytíte příčky tak vysoko, kam pohodlně dosáhnete, ale nohy necháte stále na zemi nebo na nižší příčce.

Celé kouzlo spočívá v tom, že pouze pokrčíte kolena a necháte váhu pánve klesnout dolů. Ruce vás drží, ale nohy stále jistí stabilitu. Tím pádem nenesete celou váhu těla v pažích, ale přesto dochází k úžasnému protažení bederní páteře a uvolnění hrudního koše. Stačí takto setrvat pár desítek vteřin, zhluboka dýchat a cítit, jak se obratel po obratli uvolňuje napětí, které jste si v zádech střádali celé roky.

Návrat legendy do českých obýváků

V posledních letech si všímám krásného trendu. Žebřiny se vrací. Nejen do moderních fitness center, ale lidé si je znovu pořizují domů. Už to nejsou jen ty oprýskané školní relikvie. Dnes se vyrábějí krásné dřevěné kousky, které vypadají spíše jako stylový nábytek než cvičební náčiní. Pro starší lidi je to ideální domácí pomocník. Ráno se u nich protáhnete, můžete se jich přidržet při cvičení rovnováhy, nebo si o ně opřít nohy, když potřebujete rozproudit lymfu.

Pokud máte možnost se k žebřinám dostat – ať už v parku na hřišti pro seniory, v sokolovně, nebo u vnoučat v pokojíčku – zkuste to. Zapomeňte na školní traumata a přistupte k nim jako k příteli. Stačí se jen chytit, vydechnout a nechat gravitaci, aby tentokrát pracovala pro vás. Vaše záda vám za ten pocit svobody poděkují.