Léčba, na kterou přísahaly celé generace. Dnes před ní lékaři varují se zdviženým prstem

Určitě tu situaci znáte. Cítíte, že na vás „něco leze“. Bolí vás klouby, máte zimnici a teploměr neúprosně stoupá k osmatřicítce. Vaše první reakce? Instinktivně sáhnete po té nejtlustší péřové dece, možná přidáte ještě jednu vlněnou, vezmete si horký čaj a zachumláte se tak, že vám kouká jen špička nosu. Cíl je jasný: pořádně se zpotit a tu nemoc ze sebe dostat.

Ruku na srdce, dělala jsem to léta taky. Vždycky jsem měla pocit, že čím více se potím, tím více "zla" z těla odchází. Ale když jsem o tom nedávno mluvila se svou lékařkou, docela mě vyděsila. Co fungovalo, když nám bylo dvacet, může být po šedesátce hazard se srdcem. Pojďme se podívat na to, proč je tento starý zvyk lepší nechat v minulosti.

Kde se tento mýtus vzal?

Tato rada nevznikla jen tak pro nic za nic. Naše babičky a prababičky neměly k dispozici lékárny na každém rohu plné moderních léků na srážení teploty. Musely si poradit s tím, co měly doma. Vycházely z jednoduché logiky: horečka je obranná reakce těla, tělo se zahřívá, aby zničilo viry a bakterie. Takže když tělu „pomůžeme“ a zahřejeme ho ještě víc, určitě ty bacily spálíme rychleji.

Navíc, když horečka konečně klesne (což se stane přirozeně v určité fázi nemoci), člověk se začne masivně potit. Lidé si tedy spojili následek s příčinou: „Zpotil se, a proto horečka klesla.“ Usoudili tedy, že pocení je to, co léčí, a že je potřeba ho vyvolat uměle – horkem a peřinami. Byla to snaha urychlit proces, který tělo dělá samo.

Zdánlivě nevinná pochoutka k seriálu. Místo vitamínů si ale nevědomky pěstujeme tuk na břiše

Číst článek

Jaká je skutečná pravda?

Pravda je taková, že umělé přehřívání těla, které už tak bojuje s vysokou teplotou, je pro organismus obrovská zátěž. Představte si své tělo jako motor auta, který se přehřívá. Co uděláte? Zabalíte kapotu do deky, aby se motor zahřál ještě víc? Asi ne. Snažili byste se ho ochladit.

Pro nás, starší ročníky, je tu několik zásadních rizik, o kterých se dříve nemluvilo:

• Zátěž pro srdce: Při horečce srdce bije rychleji, aby zvládlo zvýšené nároky metabolismu. Když se zakryjete třemi dekami, teplota těla dál stoupá. Srdce musí pumpovat jako o závod, aby dostalo krev do kůže a pokusilo se ochladit. Pro kardiaky nebo lidi s vysokým tlakem to může být nebezpečné.
• Riziko dehydratace: Pocení je ztráta vody a minerálů. Starší lidé mají přirozeně snížený pocit žízně a často jsou mírně dehydratovaní i v běžném stavu. Pokud se pod peřinou „vyždímáte“, ztratíte tekutiny, které tělo nutně potřebuje k boji s nemocí. To vede k slabosti, závratím a v horších případech i ke kolapsu.
• Toxiny se nevypotí: Je to častý omyl, ale potem odchází z těla především voda a sůl. Viry a bakterie likviduje imunitní systém a játra, nikoliv potní žlázy. Pocením pod peřinou tedy nemoc z těla nevyplavíte, jen se připravíte o sílu.

Co dělat místo toho?

Když máte horečku (teplotu nad 38 °C), vaším cílem by nemělo být tělo ještě více zahřát, ale naopak mu pomoci se šetrně ochladit a udržet ho v chodu.

Pokud máte zimnici (což je často na začátku horečky, kdy teplota stoupá), samozřejmě se přikryjte, abyste se cítili komfortně. Ale jakmile zimnice přejde a vy cítíte, že „hoříte“, zahoďte tlustou peřinu.

Místo duchny si vezměte jen lehké prostěradlo nebo tenkou deku. Oblečte si lehké bavlněné pyžamo, které dobře saje, a pokud se zpotíte, okamžitě se převlékněte do suchého. V místnosti vyvětrejte – čerstvý vzduch (ne průvan) dělá divy. Tělo potřebuje dýchat a odevzdávat přebytečné teplo do okolí, což pod péřovou duchnou prostě nejde.

Praktické tipy

Až vás příště skolí viróza, zkuste to jinak. Zde je několik kroků, které jsou pro tělo šetrnější a bezpečnější:

• Vlažná sprcha, ne ledová: Pokud je horečka vysoká a neklesá, můžete zkusit vlažnou sprchu. Voda by měla být jen o pár stupňů chladnější než vaše tělo. Nikdy ne ledová – ta by způsobila šok a cévy by se stáhly, což by únik tepla naopak zastavilo.
• Obklady na správná místa: Místo celkových zábalů zkuste přikládat chladné (ne ledové) obklady na místa, kde proudí krev blízko povrchu – na zápěstí, třísla nebo čelo.
• Pijte více, než máte chuť: To je nejdůležitější rada. Mějte u postele džbán s vodou nebo vlažným bylinkovým čajem a upíjejte každých 15 minut. Dehydratace zhoršuje průběh každé nemoci.
• Kdy volat lékaře: Pokud horečka neklesá ani po třech dnech, nebo pokud se objeví zmatenost, dušnost či silná bolest hlavy, nehrejte si na hrdiny a konzultujte stav s lékařem.

Milí čtenáři, naše babičky to s námi myslely dobře, ale medicína a poznání lidského těla se posunuly. Buďte na sebe hodní. Horečka není nepřítel, kterého je třeba udusit pod peřinou, ale signál, že tělo pracuje. Dopřejte mu k tomu ty nejlepší podmínky – klid, vzduch a tekutiny, ne tepelný šok.