Pod postelí ho měla každá rodina v Československu. Kovový disk se dnes vrací a ortopedi konečně přiznávají barvu

Tenkrát, když se hublo u Televizních novin

Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera. U nás doma ležela Rotana zasunutá pod křeslem hned vedle konferenčního stolku. Byla to taková naše tichá dohoda – až skončí zprávy a začne film, máma si na ni stoupne. Ten obraz máme vtištěný do paměti snad všichni: ruce v bok, mírný podřep a rytmické vytáčení trupu ze strany na stranu. Vrzání kovových desek se mísilo s dialogy z Nemocnice na kraji města a nikomu to nepřišlo divné.

Na rozdíl od dnešních složitých eliptických trenažérů, které po měsíci slouží jen jako drahý věšák na oblečení, měla Rotana jednu obrovskou výhodu. Byla nezničitelná. Ty staré, poctivé kovové kusy z Kovopodniku se dědily. Nebylo na nich co zkazit. Maximálně se trochu zadřela ložiska, což vyřešila kapka oleje na šicí stroje, a jelo se dál. Byla to doba, kdy se věci vyráběly tak, aby přežily generace, ne aby se rozpadly týden po záruce.

Pro nás děti to byla spíše kolotočová atrakce. Kdo se dokázal roztočit nejrychleji? Kdo vydržel točit se se zavřenýma očima a pak nespadnout? Brali jsme to jako hru. Naše maminky a babičky v tom ale viděly svatý grál štíhlého pasu. V éře, kdy neexistovala fitcentra na každém rohu a internet s miliony návodů na cvičení, byla Rotana symbolem domácího fitness.

Proč to vlastně fungovalo? Pohled dnešníma očima

Možná si říkáte, že to bylo jen takové šmrdlání, které nemohlo mít žádný efekt. Ale nenechte se mýlit. Když jsem se nedávno bavila se známým fyzioterapeutem, překvapil mě. Rotana, neboli rotační disk, je totiž v principu geniální nástroj pro mobilizaci bederní páteře a posílení šikmých břišních svalů – ovšem za předpokladu, že na ní nelítáte jako smyslů zbavení.

Pocit, kterému v mrazech věříme všichni. Když lékaři vidí termokameru, chytají se za hlavu

Číst článek

Tajemství úspěchu spočívalo v jednoduchosti. Tím, že jste museli na disku udržet rovnováhu, jste nevědomky zapojovali hluboký stabilizační systém páteře (to, čemu dnes moderně říkáme „core“ a platíme tisíce trenérům, aby nás to naučili používat). Jemné rotační pohyby pomáhaly uvolňovat ztuhlá záda po celodenním sezení v kanceláři nebo stání u pásu. Naše babičky intuitivně dělaly něco, co jim pomáhalo udržet hybnost, aniž by k tomu potřebovaly složité latinské názvy svalů.

Návrat krále: Plast versus kov

Pokud dnes zajdete do sportovních potřeb, dost možná tam rotační disk najdete. Bude se jmenovat „Waist Twister“, bude z lehkého plastu, bude mít masážní výstupky na chodidla a možná i digitální počítadlo otoček. Stojí pár stovek. Ale upřímně? Není to ono. Ty moderní plastové verze pod dospělým člověkem často vržou, prohýbají se a nemají tu setrvačnost, kterou měly ty staré poctivé „železa“.

Jestli máte tu starou kovovou Rotanu někde na půdě, rozhodně ji nevyhazujte. Je to poklad. Stačí ji oprášit, promazat a máte doma nástroj, který vám může i po padesátce nebo šedesátce skvěle posloužit. Jen je potřeba změnit přístup. Už nám není dvacet a naše ploténky si zaslouží trochu jinou péči než divoké vytáčení do krajních poloh.

Jak na Rotanu bezpečně i ve vyšším věku

Pojďme si říct upřímně – to, co jsme dělali jako děti, tedy zběsilé točení, už pro nás není. Pokud chcete tento retro zázrak zapojit do svého dnešního života, mám pro vás pár ověřených rad, jak si neublížit a naopak tělům ulevit:

1. Držte se něčeho pevného. Nestavte Rotanu doprostřed místnosti. Dejte si ji k židli s vysokým opěradlem nebo ke stolu. Ve chvíli, kdy na disk stoupáte, se vždy přidržujte. Stabilita ve vyšším věku není samozřejmostí a pád z takové vratké podložky nestojí za to riziko.

2. Žádné švihání. Zapomeňte na rychlé pohyby. Cvičení na disku by mělo být pomalé, plynulé a kontrolované. Jde o to cítit, jak se svaly kolem pasu zapínají, ne o to vyvolat odstředivou sílu. Rozsah pohybu stačí malý – jen pár centimetrů na každou stranu.

3. Pokrčená kolena jsou základ. Nikdy, ale opravdu nikdy nestůjte na disku s propnutými koleny. Vždy je mějte mírně pokrčená. Tím chráníte své klouby a lépe zapojíte svaly stehen a zadečku. Navíc tak lépe vyrovnáte případné zakolísání.

Možná je čas znovu vytáhnout ten zaprášený disk zpod postele. Ne proto, abychom zázračně zhubli pět kilo do plavek (na to už máme svůj rozum a víme, že to se děje v kuchyni), ale proto, abychom se trochu rozhýbali. Je to kousek naší historie, který má i v dnešní digitální době své čestné místo. A ten zvuk? Ten vás okamžitě přenese o třicet let zpátky. A to je terapie sama o sobě.