Stačilo změnit pohyb ruky a obyčejná procházka se změnila v posilovnu. Trik finských lyžařů, který v Česku stále přehlížíme

Od letní dřiny finských lyžařů k českému fenoménu

Možná si ještě pamatujete dobu, kdy se na člověka s hůlkami v létě dívali ostatní jako na blázna, který zapomněl lyže doma. Dnes už se tomu nikdo nediví, ale málokdo zná skutečný příběh, který se za těmito barevnými tyčkami skrývá. Nordic Walking, neboli severská chůze, totiž nevznikl jako rehabilitační pomůcka pro babičky v lázních, i když tam dnes skvěle slouží. Jeho kořeny sahají do Finska první poloviny 20. století, kde sloužil jako tvrdá letní příprava pro elitní běžce na lyžích.

Profesionální lyžaři potřebovali i bez sněhu udržet horní polovinu těla v kondici a simulovat onen specifický dlouhý skluz a odpich. Když to v 90. letech finští sportovci zpopularizovali pro veřejnost pod názvem „Sauvakävely“, nešlo o to si ulevit. Šlo o to si „přidat“. A to je přesně ten moment, který nám v Česku často uniká. Často vidím, jak si lidé hůlky nesou před sebou jako košík s nákupem, nebo se o ně těžce opírají při každém kroku jako o francouzské hole. Tím se sice hýbou, což je skvělé, ale přicházejí o ten zázračný efekt, kdy se z chůze stává komplexní cvičení celého těla.

Tajemství není v nohách, ale v otevřené dlani

Pojďme si to říct upřímně a přátelsky – pokud držíte madlo hůlky křečovitě celou dobu sevřené v pěsti, děláte to špatně. Právě zde leží klíč k zapojení celého těla. Kouzlo správné severské chůze spočívá v takzvané „rukavičce“ a práci dlaně. Hůlka na Nordic Walking má speciální poutko, které vám pevně obepne ruku. Není to jen šňůrka na zápěstí, jako u trekových holí do hor. Toto poutko tam je proto, abyste hůlku mohli v zadní fázi pohybu úplně pustit.

Správný pohyb vypadá takto: Jdete v rytmu křížmo (levá noha, pravá ruka). Ruka jde dopředu zhruba do výše pasu (ne výš, nejsme na přehlídce), hrot se zapíchne na úrovni paty přední nohy a vy se o hůlku neodpíráte dolů, ale odtlačujete se od ní dozadu. A teď to přijde – jakmile ruka mine váš bok a jde dozadu, dlaň se musí otevřít. Hůlku pustíte. Poutko ji udrží na vaší ruce a vy tak můžete provést dlouhý, mocný odraz až za tělo. Tímto pohybem aktivujete tricepsy, mezilopatkové svaly a celou horní část zad, která při běžné chůzi zahálí.

Místo meduňky si pouštíte detektivky. Psychologové odhalili, proč tento zdánlivě drastický zvyk funguje lépe než ticho

Číst článek

Právě toto otevření dlaně a protažení ruky za tělo je tím „tajným trikem“, který mění pravidla hry. Najednou nejdou jen nohy. Cítíte, jak se vám rovnají záda, jak pracují břišní svaly, jak se otevírá hrudník. Je to pocit, jako byste se neustále vytahovali za temenem hlavy vzhůru. Místo abyste se hrbili nad hůlkami, hůlky vás nutí se narovnat a vypnout hruď.

Proč by to mělo zajímat každého po padesátce?

Možná si říkáte: „Proč bych si měl komplikovat procházku nějakou technikou?“ Odpověď je jednoduchá a pro nás, starší ročníky, zásadní: efektivita a šetrnost. Když zapojíte horní polovinu těla správně, snížíte zátěž na nosné klouby dolních končetin – kyčle a kolena – až o 30 %. Váha se rozloží. To je pro mnoho z nás, koho už občas „loupne v koleni“, naprosto klíčová informace. Zároveň ale spálíte o 20 až 40 % více energie než při běžné chůzi, protože svaly, které normálně spí, musí pracovat.

Není to o rychlosti. Můžete jít pomalu, ale technicky správně, a uděláte pro své tělo víc, než kdybyste běželi. Navíc, tento pohyb krásně uvolňuje ztuhlou krční páteř, což je civilizační mor dnešní doby, ať už jste celý život seděli v kanceláři, nebo pracovali manuálně. Rytmický pohyb paží a rotace ramen fungují jako přirozená masáž šíje.

Jak začít a nevypadat u toho legračně?

Největší bariérou bývá ostych. „Nebudu tam máchat rukama jako větrný mlýn,“ slýchám často. Ale věřte mi, až ucítíte tu lehkost a sílu odrazu, bude vám jedno, co si myslí sousedé. Začněte jednoduše. Než vyrazíte, nechte hůlky jen tak viset na poutkách a jděte přirozenou chůzí. Ruce nechte volně komíhat podél těla. Teprve až chytíte rytmus, začněte hůlky v zadní fázi lehce přichytávat a odrážet se.

Pamatujte na zlaté pravidlo: Dlouhý krok, dlouhá ruka. Nebojte se ruku za tělem propnout. A hlavně – usmívejte se u toho. Nordic Walking je jedním z nejpřátelštějších sportů na světě. Můžete u něj povídat (pokud se nezadýcháte příliš intenzivním tempem) a sdílet radost z pohybu s přáteli. Takže až příště vyrazíte ven, zkuste tu dlaň za tělem otevřít. Uvidíte, že vaše tělo tu změnu pozná okamžitě.