Vědci konečně přiznali pravdu o špíně za nehty. To, co dělá s lidským mozkem, vám vyrazí dech

Jak to funguje?

Představte si, že vaše zahrádka nebo truhlík na balkoně není jen místem pro pěstování rajčat a muškátů, ale obrovskou továrnou na dobrou náladu. Hlavním hrdinou tohoto příběhu je maličká, pouhým okem neviditelná bakterie s latinským názvem Mycobacterium vaccae. Nebojte se toho složitého jména, říkejme jí třeba „bakterie radosti“. Tato mikroskopická potvůrka žije běžně v půdě, v hlíně, kterou máte na zahradě nebo v lese, a čeká na kontakt s námi.

Mechanismus jejího působení je fascinující a přitom krásně jednoduchý. Když pracujeme s hlínou, dýcháme její vůni nebo se jí dotýkáme holýma rukama, tyto bakterie se dostávají do našeho těla. Není to nic nebezpečného, naopak. Jakmile se tam dostanou, začnou v našem mozku stimulovat produkci serotoninu. Pokud jste o serotoninu už slyšeli, víte, že se mu přezdívá „hormon štěstí“. Je to přesně ta látka, která nám chybí, když máme depresi, úzkosti nebo prostě jen „den blbec“.

Je to podobné, jako když si dáte kousek kvalitní čokolády, která také umí náladu zvednout. Jenže zatímco čokoláda zvedne hladinu cukru a pak ji zase rychle pustí dolů, kontakt s těmito půdními bakteriemi má dlouhodobější a vyrovnanější efekt. Funguje to v podstatě jako přírodní antidepresivum, které nemá žádné vedlejší účinky, nestojí ani korunu a ještě si u toho vypěstujete vlastní zeleninu.

Proč je to důležité?

Možná si říkáte, proč o tom píšu právě teď. Dnešní doba je totiž posedlá čistotou. Žijeme v betonových městech, používáme antibakteriální mýdla, všechno dezinfikujeme a hlíny se štítíme jako něčeho „špinavého“. Tím se ale paradoxně ochuzujeme o přirozenou obranyschopnost naší psychiky. Naše prababičky trávily ruce v hlíně denně – plely, sázely, sklízely brambory. A i když měly život často těžší než my, netrpěly tolik civilizačními úzkostmi a alergiemi.

Obyčejná kuchyňská linka dokáže divy. Stačí se o ni opřít a povislé paže se stanou minulostí

Číst článek

Tento objev je důležitý hlavně pro starší generaci a seniory. Často slýchám, jak si stýskáte, že už nemáte tolik energie, že na vás padá smutek ze samoty nebo že vás trápí chmurné myšlenky. Příroda nám tu nabízí pomocnou ruku. Ukazuje se, že pravidelný kontakt s půdou dokáže nejen zlepšit náladu, ale také bystřit mysl. Laboratorní testy dokonce naznačují, že tyto bakterie mohou pomáhat zlepšovat kognitivní funkce, tedy paměť a soustředění, což je ve vyšším věku naprosto klíčové.

Není to jen o "pocitu". Je to o chemii našeho těla. Když se izolujeme od přírody, naše tělo strádá. Chybí mu podněty, na které bylo statisíce let zvyklé. Návrat k "hrabání se v hlíně" není krokem zpět, ale naopak tím nejrozumnějším krokem ke zdraví, který můžeme v dnešní přetechnizované době udělat.

Jak to můžeme využít?

Dobrá zpráva je, že pro svou dávku „přírodního štěstí“ nemusíte hned zakládat farmu. Stačí docela málo. První a nejdůležitější rada zní: nebojte se sundat rukavice. Pokud zrovna nestříháte růže s trny nebo nepracujete s chemickými hnojivy, zkuste si práci s hlínou užít kůži na kůži. Pletí záhonku holýma rukama je přímou cestou k tomu, aby se prospěšné bakterie dostaly do kontaktu s vaším imunitním systémem. Tu trochu špíny za nehty pak snadno umyjete kartáčkem, ale ten klid v duši vám zůstane.

Pokud nemáte zahradu, nezoufejte. Úplně stejně funguje i péče o pokojové rostliny. Až budete příště přesazovat fíkus nebo muškáty do truhlíků, nespěchejte. Zhluboka se u toho nadechněte. Vůně čerstvé zeminy je totiž pro náš mozek signálem k uvolnění. Můžete si také vyrazit do lesa. I prostá procházka po lesní pěšině, zejména po dešti, kdy se vůně půdy uvolňují nejintenzivněji, funguje jako terapie. Sedněte si na pařez, zvedněte ze země šišku nebo kamínek, vnímejte tu vlhkost a život kolem sebe.

Nakonec, zkuste do tohoto "tajemství" zasvětit i vnoučata. Místo tabletu je nechte dělat bábovičky z bláta nebo vám pomoct s rytím. Neokřikujte je, že se ušpiní. Naopak. Právě si budují silnější imunitu a šťastnější mozek. Příroda nám dala lékárnu přímo pod nohy, tak ji nenechávejme ležet ladem. Až se příště budete cítit pod psa, nehledejte hned ovladač od televize, ale zkuste jít na chvíli okopávat záhonek. Uvidíte, že svět bude najednou vypadat o něco veseleji.