Když jsem uviděla, co roste na starém bezu, přestala jsem utrácet za doplňky stravy

Pamatuji si, jak jsem kdysi v zimě chodila po lese trochu smutná. Všechno bylo šedé, hnědé, bez života. Až mě kamarádka zastavila u starého, pokrouceného keře černého bezu. „Koukej,“ řekla a ukázala na podivné, rosolovité útvary na kůře, které vypadaly přesně jako malé hnědé uši. Byla jsem skeptická. Tohle že se dá jíst? Dnes už vím, že to byla jedna z nejužitečnějších lekcí, jakou mi příroda dala. Jidášovo ucho (odborně bolcovitka bezová) je totiž houba, která miluje přesně to počasí, které my lidé často nesnášíme – vlhko, zimu a oblevu.

Jak to funguje?

Příroda to vymyslela naprosto geniálně. Jidášovo ucho je houba s úžasnou schopností přežití, která nám dává lekci v odolnosti. Na rozdíl od hřibů, které potřebují teplo a v mrazu se rozpadnou, je tato houba stavěná na extrém. Funguje v podstatě jako přírodní houba na nádobí nebo inteligentní želé. Za sucha se scvrkne do nenápadné, tvrdé šupinky, kterou na kůře stromu snadno přehlédnete. Jakmile ale zaprší nebo přijde obleva a zvýší se vlhkost vzduchu, houba nasaje vodu, nabobtná a znovu ožije do své pružné, rosolovité krásy.

Její název není náhodný. Podle legendy se biblický Jidáš oběsil právě na bezu a strom na památku této události začal rodit houby ve tvaru uší. A skutečně, když se na ni podíváte zblízka, uvidíte žilnatinu a záhyby, které lidský boltec připomínají až mrazivě přesně. Roste téměř výhradně na starém dřevě bezu černého, což je pro nás začátečníky obrovská výhoda – prakticky ji nemůžete zaměnit s ničím jedovatým, pokud se držíte právě bezových keřů.

Tento proces regenerace, kdy houba dokáže opakovaně vyschnout a znovu se zavodnit, aniž by zahynula, je v přírodě fascinující. Ukazuje nám, že i když se cítíme „vyšťavení“ a bez energie, stačí správné podmínky a vláha, abychom se znovu nadechli k životu. A přesně tuto vitalitu nám Jidášovo ucho předává, když ho konzumujeme.

Obyčejná kuchyňská linka dokáže divy. Stačí se o ni opřít a povislé paže se stanou minulostí

Číst článek

Proč je to důležité?

Pro nás, kteří už nejsme nejmladší, je Jidášovo ucho malým zázrakem pro naše cévy. V asijské kuchyni a medicíně se používá tisíce let a ne náhodou mu přezdívají „maso bez kostí“ nebo houba dlouhověkosti. Nejdůležitější vlastností této houby je její schopnost ředit krev a zlepšovat její průchodnost cévami. Funguje podobně jako slabší léky na ředění krve, ale čistě přírodní cestou. Pomáhá snižovat krevní tlak a brání tvorbě krevních sraženin, což je přesně to, co spousta z nás po padesátce řeší.

Kromě toho je to bomba pro naši imunitu. Obsahuje velké množství beta-glukanů, což jsou látky, které burcují naše bílé krvinky k aktivitě. Když v zimě všichni kolem kýchají a kašlou, pravidelná konzumace této houby může vytvořit ochranný štít. Navíc je plná vlákniny, takže úžasně čistí střeva. Číňané věří, že „vymetá“ z těla nečistoty, a moderní věda jim dává za pravdu – její gelovitá konzistence ve střevech na sebe váže odpadní látky a pomáhá je vyloučit z těla ven.

Je ale potřeba být upřímná a opatrná. Protože houba ředí krev, neměli byste to s ní přehánět, pokud už užíváte silné léky na ředění krve (jako je Warfarin). V takovém případě je dobré se poradit s lékařem nebo ji jíst jen v malém množství pro chuť. Pro zdravého člověka je to však fantastická prevence proti civilizačním chorobám, a to zcela zdarma, jen za cenu procházky na čerstvém vzduchu.

Jak to můžeme využít?

Nejlepší na tom je, že sběr je neuvěřitelně jednoduchý. Vyrazte na procházku do míst, kde víte, že rostou staré bezy – často jsou to okraje lesů, parky nebo rokle u potoků. Hledejte na kmenech a silnějších větvích. Pokud je sucho a vidíte jen seschlé šupinky, můžete je nasbírat také – doma je stačí namočit do vody a ony se vám před očima promění zpět do krásných "uší". Sbírejte ideálně do košíku nebo papírového sáčku, aby se nezapařily.

V kuchyni je Jidášovo ucho neskutečně vděčné, ale má jedno specifikum – nemá téměř žádnou vlastní chuť. Jeho síla je v konzistenci. I po uvaření zůstává krásně křupavé, což dodá jídlu šmrnc. Než ho použijete, vždy ho namočte (pokud je sušené) a povařte alespoň 10–15 minut. Nejezte ho syrové! Můžete ho nakrájet na nudličky a přidat do rizota, pod maso, do guláše nebo do klasické bramboračky. Pokud máte rádi asijskou kuchyni, je to ta „černá věc“, kterou znáte z čínských bister.

Můj osobní tip pro zdraví, který dělám každou zimu, je sušení do zásoby. Houby usuším na topení (jde to velmi rychle) a část z nich rozemelu v kávovém mlýnku na jemný prášek. Tento prášek pak přidávám v malém množství – třeba půl lžičky – do polévek nebo omáček. Nijak to nezmění chuť jídla, rodina si ničeho nevšimne, ale všichni dostanou svou dávku látek pro posílení imunity a cév. Je to ten nejlevnější a nejpřirozenější doplněk stravy, jaký si umím představit.