Nebezpečná hra naší mysli, kterou hrajeme nevědomky všichni. Čím více se bojíme zítřka, tím spíše se naše černé scénáře skutečně naplní

Proč je mentální zdraví důležité?

Mnoho z nás vyrostlo v době, kdy se o duševním zdraví příliš nemluvilo. Když nás bolela záda, šli jsme k lékaři, ale když nás bolela duše strachem z budoucnosti, často jsme slyšeli jen "to musíš vydržet" nebo "nemaluj čerta na zeď". Jenže právě ona duševní pohoda je základním pilířem toho, jak se cítíme fyzicky. Pokud je naše mysl neustále v křeči z toho, co špatného by se mohlo stát, naše tělo reaguje vyplavováním stresových hormonů. Ty pak zvyšují krevní tlak, zhoršují spánek a oslabují imunitu.

Sebenaplňující se proroctví funguje velice jednoduše a zároveň zákeřně. Pokud například silně věříte, že na rodinné oslavě budete jen na obtíž a nikdo se s vámi nebude bavit, pravděpodobně tam dorazíte zamračení, nervózní a uzavření do sebe. Vaše řeč těla bude vysílat signál "nechte mě být". Ostatní na to zareagují tak, že vás skutečně nechají o samotě, protože z vás cítí napětí. A vy si pak řeknete: "Vidíte? Měla jsem pravdu, nikdo o mě nestojí." Přitom to byl právě váš prvotní strach, který tuto realitu vytvořil.

Pečovat o své mentální zdraví tedy neznamená jen "být veselý". Znamená to chránit své tělo před zbytečným vyčerpáním a dávat svému životu šanci, aby nás mile překvapil. Když se zbavíme neustálého očekávání katastrof, uvolní se v nás obrovské množství energie, kterou můžeme věnovat vnoučatům, koníčkům nebo prostě jen klidnému posezení u kávy bez svíravého pocitu v žaludku.

Jak pečovat o mentální zdraví?

Prvním a nejdůležitějším krokem je uvědomění. Zkuste se během dne přistihnout při myšlence na budoucnost. Je ta myšlenka laskavá, nebo vás straší? Pokud se přistihnete, že si v hlavě přehráváte hororový film o tom, co všechno se pokazí, řekněte si v duchu nebo i nahlas: "STOP." Uvědomte si, že to, co se vám honí hlavou, není realita. Je to jen představa, jen příběh, který si vaše mysl vymyslela ze strachu.

Pouhých třicet minut této běžné konverzace denně fyzicky poškozuje váš mozek. Většina z nás to přitom dělá u ranní kávy

Číst článek

Zkuste techniku "přeformulování". Místo myšlenky: "Určitě to nezvládnu a ztrapním se," zkuste si říct: "Možná to bude náročné, ale už jsem v životě zvládla mnohem těžší věci. Udělám to nejlépe, jak v tu chvíli dovedu." Tímto jednoduchým posunem přestanete vysílat signály porážky ještě předtím, než boj vůbec začal. Vaše mysl se uklidní a vy budete mít mnohem větší šanci, že situace dopadne dobře.

Buďte k sobě laskaví. Strach ze stárnutí a budoucnosti je přirozený a má ho každý, i když to mnozí nedávají najevo. Nevyčítejte si, že máte obavy. Místo toho k sobě promlouvejte jako k dobré přítelkyni. Kdyby za vámi přišla kamarádka s tím, že se bojí zítřka, určitě byste jí nevynadali. Řekli byste jí, že to spolu zvládnete. Dopřejte tuto útěchu i sami sobě.

Aktivity pro duševní pohodu

Proti strachu z budoucnosti nejlépe funguje ukotvení v přítomnosti. Když se plně soustředíme na to, co děláme právě teď, nezbývá v naší hlavě místo pro katastrofické scénáře "co by kdyby". Skvělou aktivitou je práce rukama – ať už je to pletení, práce na zahrádce, luštění křížovek nebo vaření podle nového receptu. Tyto činnosti vyžadují soustředění a přinášejí okamžitý, hmatatelný výsledek, což posiluje naši sebedůvěru a pocit kontroly nad životem.

Dalším výborným pomocníkem je "deník vděčnosti". Může to znít jako klišé pro mladé, ale funguje to v každém věku. Každý večer si zapište tři věci, které se ten den povedly, nebo za které jste vděční. Nemusí to být velké události – stačí, že svítilo slunce, že vám zavolala dcera, nebo že se povedla bábovka. Tímto cvičením učíte svůj mozek všímat si toho pozitivního. Postupně začnete očekávat spíše dobré věci než ty špatné, čímž začnete roztáčet spirálu pozitivního sebenaplňujícího se proroctví.

Nezapomínejte ani na pobyt v přírodě. Příroda nezná spěch ani strach z budoucnosti, vše tam plyne svým tempem. Procházka v lese nebo v parku, pozorování ptáků nebo jen sezení na lavičce pod stromy dokáže zázračně zklidnit rozbouřenou mysl. Dýchání čerstvého vzduchu a mírný pohyb pomáhají odbourávat stresové hormony a vracejí nás zpátky do rovnováhy.

Sociální kontakty a jejich význam

Strach z budoucnosti a černé myšlenky nejlépe bují v samotě a tichu. Když jsme sami, naše obavy rostou do obřích rozměrů a zdají se neřešitelné. Právě proto jsou sociální kontakty tak důležité. A nemám na mysli jen formální návštěvy. Jde o sdílení. Nebojte se svěřit se svými obavami vrstevníkům. Často s úlevou zjistíte, že vaše sousedka nebo kamarád z bývalé práce řeší úplně to samé. Sdílená starost je poloviční starost.

Dejte si ale pozor na to, abyste se nestýkali jen s lidmi, kteří si neustále stěžují. Emoce jsou nakažlivé. Pokud se obklopíte lidmi, kteří vidí všechno černě, bude pro vás velmi těžké vymanit se z vlastních chmur. Vyhledávejte společnost lidí, kteří se umí zasmát, kteří navzdory věku a nemocem hledají na životě to pěkné. Jejich optimismus vám může pomoci přepsat vaše vnitřní nastavení a ukázat vám, že budoucnost nemusí být jen strašákem.

Kdy vyhledat pomoc?

Někdy je strach z budoucnosti tak silný, že nám začne bránit v běžném fungování. Pokud zjistíte, že kvůli obavám nemůžete spát, že se vyhýbáte vycházení z domu, že vás nic netěší a neustále cítíte úzkost nebo bušení srdce, je čas odložit hrdost a požádat o pomoc. Není to ostuda. Duše může onemocnět stejně jako klouby nebo srdce.

Odborník, ať už psycholog nebo psychoterapeut, vám může nabídnout bezpečný prostor, kde můžete své obavy vyslovit nahlas bez souzení. Může vás naučit konkrétní techniky, jak pracovat s vlezlými myšlenkami a jak zastavit kolotoč strachu dříve, než vás paralyzuje. Pamatujte, že požádat o pomoc je projevem síly a odhodlání prožít podzim života důstojně a v klidu, nikoliv ve strachu z toho, co se možná nikdy nestane.