Jako děti jsme za to dostávaly vynadáno, protože to nešlo vyprat. Dnes se pro tento lesní zázrak vracíme s úctou a prázdným kelímkem

Jak to funguje?

Představte si smrk jako živého tvora, který se musí bránit v drsném světě, kde na něj útočí dřevokazný hmyz, houby a plísně. Když se strom poraní – ať už se zlomí větev při vichřici, nebo do kůry klovne datel – okamžitě spustí obranný mechanismus. Začne ronit pryskyřici. Není to jen nějaká "lepidlo". Je to neuvěřitelně komplexní koktejl chemických látek, který funguje jako tekutý obvaz.

Můžeme si to představit úplně stejně jako u nás lidí. Když se říznete do prstu, krev se srazí a vytvoří strup, který ránu uzavře před infekcí. Pryskyřice je vlastně takový „stromový strup“. Je plná silic a kyselin, které jsou silně antiseptické. To znamená, že doslova zabíjejí bakterie a plísně, které by chtěly do otevřené rány stromu proniknout. Pryskyřice ránu zalepí, vydezinfikuje a chrání ji, dokud se strom nezahojí.

Zdroj: Shutterstock

Tato látka musí být extrémně odolná. Musí vydržet mráz, déšť i sluneční žár a přitom neztratit své vlastnosti. A právě tato odolnost a síla je to, co nás na smrkové pryskyřici tak fascinuje. Když si uvědomíme, že tato lepkavá hmota dokáže ochránit obrovský strom před hnilobou po celá desetiletí, představte si, co dokáže udělat pro naši pokožku nebo bolavé místo na těle.

Proč je to důležité?

Možná si říkáte, proč bychom měli v době moderních lékáren chodit do lesa a sbírat pryskyřici? Odpověď je v její přirozenosti a komplexnosti. Syntetické masti často obsahují jednu nebo dvě účinné látky. Přírodní pryskyřice jich obsahuje stovky, které spolupracují v dokonalé harmonii. Naši předkové to moc dobře věděli. Dřevorubci si čerstvou pryskyřici mazali přímo na rány, aby nedostali otravu krve, a naše babičky z ní vařily „smolnou mast“ na všechno možné.

Pocit, kterému v mrazech věříme všichni. Když lékaři vidí termokameru, chytají se za hlavu

Číst článek

Praktický význam pro náš každodenní život je obrovský, zejména s přibývajícím věkem. Pryskyřice má úžasnou schopnost „vytahovat“ záněty a prokrvovat tkáň. Když vás bolí klouby, máte ztuhlá záda nebo vás trápí tenisový loket, pryskyřice v masti funguje jako hloubkový zahřívač. Nejenže místo prohřeje, ale aktivní látky pronikají kůží a pomáhají tlumit bolest tam, kde vzniká. Je to, jako byste na bolavé místo přiložili teplou, hojivou dlaň lesa.

A nesmíme zapomenout na vůni. Všimli jste si někdy, jak se vám v jehličnatém lese lépe dýchá? Pryskyřice uvolňuje silice, které dezinfikují vzduch a roztahují průdušky. Mast z pryskyřice nanesená na hrudník při nachlazení funguje podobně – uvolňuje dýchací cesty a pomáhá nám se v noci klidněji vyspat, bez zbytečného kašlání.

Jak to můžeme využít?

Výroba domácí smrkové masti je jednodušší, než se zdá, a zvládne to každý. Nejdůležitější je samotný sběr. Do lesa si vezměte starý nůž a skleničku. Hledejte na stromech místa, kde je kůra poraněná a kde pryskyřice již ztuhla. Nikdy, ale opravdu nikdy, neřezejte do zdravého stromu, abyste získali čerstvou mízu! To by bylo jako ubližovat dárci krve. Sbíráme jen to, co strom už „nepotřebuje“ – přebytky, které stékají po kůře, nebo ztuhlé kapky na starších ranách.

Základní recept je prostý: potřebujete tuk a pryskyřici. Jako tuk se skvěle hodí vepřové sádlo (má podobnou strukturu jako lidská kůže a dobře se vstřebává), ale pokud ho nechcete, použijte bambucké máslo nebo kvalitní olivový olej. Poměr je zhruba jeden díl pryskyřice na tři díly tuku. Směs zahřívejte ve vodní lázni (hrnec v hrnci s vodou), dokud se pryskyřice nerozpustí. Bude to krásně vonět celým bytem. Protože pryskyřice obsahuje kousky kůry a jehličí, musíte horkou tekutinu přecedit přes plátýnko nebo jemné sítko. Pro lepší konzistenci můžete přidat kousek včelího vosku, mast pak bude tuhá a nebude téct.

Výslednou zlatavou mast slijte do čistých kelímků a nechte ztuhnout. Vydrží vám klidně rok. Kdy ji použít? Kdykoliv se ozvou revmatické klouby, když se vám udělá nepříjemná záděra, na popraskané paty, nebo jako prsní balzám při chřipce. Je to malý zázrak, který nestojí skoro nic, jen procházku lesem a trochu trpělivosti u sporáku. A ten pocit, že používáte sílu stromu, který přežil desítky zim, je k nezaplacení.