Kde se tento mýtus vzal?
Pojďme se vrátit v čase do roku 1964. Japonsko v té době žilo obrovskou euforií – Tokio hostilo olympijské hry. Celá země byla posedlá sportem a zdravým životním stylem. A přesně toho využila jedna japonská firma jménem Yamasa Clock. Uvedla na trh první nositelný krokoměr na světě. Aby se dobře prodával, potřebovali chytlavý název a jasný cíl. Přišli s názvem „Manpo-kei“. Když se tento název napíše v japonských znacích, vypadá doslova jako kráčející mužíček. A co to znamená v překladu? „Měřič 10 000 kroků“. Ano, čtete správně. Číslo 10 000 nebylo vybráno proto, že by lékaři zjistili, že je to ideální dávka pohybu pro lidské srdce. Bylo vybráno proto, že to znělo jako hezké, kulaté číslo, znak pro něj vypadal v reklamě skvěle a pro marketing to byl naprostý trhák. Od té doby se toto číslo zakořenilo v našem podvědomí i v nastavení všech moderních náramků a telefonů.Jaká je skutečná pravda?
Možná si teď říkáte: „Dobře, je to reklama, ale chůze je přece zdravá, ne?“ Samozřejmě, chůze je pro nás, obzvlášť s přibývajícím věkem, jedním z nejpřirozenějších a nejzdravějších pohybů. Problém je v tom dogmatickém lpění na čísle deset tisíc. Moderní studie, které se zaměřily speciálně na starší ženy a muže (průměrný věk kolem 70 let), přinesly úlevné zjištění. Ukázalo se, že:- Klíčová hranice je nižší: Výrazné zlepšení zdraví a snížení rizika předčasného úmrtí nastává už při dosažení přibližně 4 400 kroků denně.
- Kdy to přestává mít smysl: Benefity chůze stoupají zhruba do hranice 7 500 kroků. Cokoliv nad toto číslo už nepřináší žádné zásadní zdravotní výhody navíc.
- Stres je nepřítel: Pokud se denně stresujete, že jste ušli „jen“ šest tisíc kroků, vyplavujete stresový hormon kortizol, který vašemu tělu škodí více, než by mu pomohlo těch pár kroků navíc.
