Magické číslo, které nás nutí chodit do úmoru. Jeho původ nemá s medicínou nic společného

Kde se tento mýtus vzal?

Pojďme se vrátit v čase do roku 1964. Japonsko v té době žilo obrovskou euforií – Tokio hostilo olympijské hry. Celá země byla posedlá sportem a zdravým životním stylem. A přesně toho využila jedna japonská firma jménem Yamasa Clock. Uvedla na trh první nositelný krokoměr na světě. Aby se dobře prodával, potřebovali chytlavý název a jasný cíl. Přišli s názvem „Manpo-kei“. Když se tento název napíše v japonských znacích, vypadá doslova jako kráčející mužíček. A co to znamená v překladu? „Měřič 10 000 kroků“. Ano, čtete správně. Číslo 10 000 nebylo vybráno proto, že by lékaři zjistili, že je to ideální dávka pohybu pro lidské srdce. Bylo vybráno proto, že to znělo jako hezké, kulaté číslo, znak pro něj vypadal v reklamě skvěle a pro marketing to byl naprostý trhák. Od té doby se toto číslo zakořenilo v našem podvědomí i v nastavení všech moderních náramků a telefonů.

Jaká je skutečná pravda?

Možná si teď říkáte: „Dobře, je to reklama, ale chůze je přece zdravá, ne?“ Samozřejmě, chůze je pro nás, obzvlášť s přibývajícím věkem, jedním z nejpřirozenějších a nejzdravějších pohybů. Problém je v tom dogmatickém lpění na čísle deset tisíc. Moderní studie, které se zaměřily speciálně na starší ženy a muže (průměrný věk kolem 70 let), přinesly úlevné zjištění. Ukázalo se, že:

• Klíčová hranice je nižší: Výrazné zlepšení zdraví a snížení rizika předčasného úmrtí nastává už při dosažení přibližně 4 400 kroků denně.
• Kdy to přestává mít smysl: Benefity chůze stoupají zhruba do hranice 7 500 kroků. Cokoliv nad toto číslo už nepřináší žádné zásadní zdravotní výhody navíc.
• Stres je nepřítel: Pokud se denně stresujete, že jste ušli „jen“ šest tisíc kroků, vyplavujete stresový hormon kortizol, který vašemu tělu škodí více, než by mu pomohlo těch pár kroků navíc.

Pro mnoho seniorů může být snaha ujít za každou cenu 10 000 kroků dokonce škodlivá – přetěžuje kolena, kyčle a vede k únavovým bolestem, které vás odradí od pohybu na další dny.

Co dělat místo toho?

Zapomeňte na matematiku a začněte poslouchat své tělo. Místo sledování displeje se zaměřte na to, jak se cítíte. Cílem není strhat se, ale udržet se v pohybu dlouhodobě. Pokud ujdete denně 5 000 až 7 000 kroků, děláte pro své srdce a cévy naprosto skvělou službu. Mnohem důležitější než celkový počet je pravidelnost a taky trošku svižnost. Představte si to takto: Je lepší jít na třicetiminutovou procházku, u které se lehce zadýcháte (tak, že zvládnete mluvit, ale už si nezpíváte), než se celý den „courat“ po bytě a snažit se nasbírat čísla. Této svižnější chůzi se říká střední intenzita a pro vaše srdce je to ten pravý balzám.

Praktické tipy pro každý den

Jak tedy přistupovat k chůzi rozumně a bez stresu? Tady je pár rad, které fungují: * Hlídejte si čas, ne kroky: Zkuste si dát cíl 30 minut chůze denně. Je jedno, kolik u toho uděláte kroků. Půlhodinka v kuse je pro metabolismus zázrak. * Rozbijte si to na kousky: Nemusíte jít na jednu dlouhou túru. Tři desetiminutové procházky (ráno pro rohlíky, po obědě kolem bloku, večer se psem) se sčítají a fungují stejně dobře. * Zkuste hůlky: Pro nás starší je Nordic Walking (chůze s hůlkami) požehnáním. Nejenže odlehčíte kolenům, ale zapojíte i ruce a záda, takže spálíte více kalorií, i když ujdete méně. * Naslouchejte bolesti: Pokud vás jeden den bolí kyčle, klidně zůstaňte doma nebo se jen protáhněte. Jeden den bez kroků vaše zdraví nezruinuje. Odpočinek je taky součást tréninku. Takže až se příště podíváte na hodinky a uvidíte tam číslo 6 500, usmějte se a pochvalte se. Splnili jste přesně to, co vaše tělo potřebuje, a na japonský marketing z šedesátých let můžete s klidem zapomenout.