Když se řekne dlouhověkost, většina z nás si představí dobré geny nebo štěstí. Americký badatel Dan Buettner ale strávil roky zkoumáním míst na Zemi, kde se lidé běžně a ve zdraví dožívají sta let. Zjistil, že genetika hraje roli jen zhruba z 20 %. Ten zbytek? To je náš životní styl. A nejedná se o nic složitého.
Přináším vám přehled principů z modrých zón, upravený tak, abychom ho mohli snadno začlenit do našeho českého života. Není třeba dělat všechno naráz, stačí si vybrat to, co s vámi rezonuje.
1. Pohyb bez bolavých kloubů: Zahrádka je lepší než fitko
Mnoho mých čtenářek a čtenářů si myslí, že aby byli zdraví, musí ve vyšším věku „cvičit“. Lidé v modrých zónách ale necvičí tak, jak to známe my. Neběhají na pásech, nezvedají činky.
Jejich tajemství spočívá v přirozeném pohybu. Celý den se hýbou, ale s nízkou intenzitou. Pracují na zahradě, chodí pěšky na nákup, hnětou těsto ručně, opravují dům. Nemají dálkové ovladače na všechno a nebojí se práce.
Tajemství hubnutí, které zná málokdo. Pouhých pět minut po jídle zastaví ukládání břišního tuku
Číst článek ↗- Rada pro vás: Vzdejte se výtahu, pokud to vaše kolena dovolí. Pořiďte si psa, který vás "donutí" k procházkám. A hlavně – vnímejte práci na zahrádce nebo úklid ne jako povinnost, ale jako ten nejlepší trénink pro vaše tělo.
2. Pravidlo 80 % aneb "Hara Hachi Bu"
Na Okinawě mají krásné přísloví, které si říkají před jídlem: „Hara hachi bu.“ Znamená to: „Jez jen do té doby, než jsi z 80 % sytý.“ My v Česku máme tendenci dojíst všechno, co je na talíři, a pak si ještě povolit opasek. Tento rozdíl mezi „už nemám hlad“ a „jsem plný k prasknutí“ je přesně tím, co rozhoduje o naší váze a energii.
Nejstarší lidé světa také jedí svou nejmenší porci jídla v pozdním odpoledni nebo brzy večer a pak už nejedí nic. Žádné večerní nálety na ledničku.
3. Rostlinná strava s kapkou vína
Nemusíte se stát vegetariány, ale maso v jídelníčku stoletých lidí slouží spíše jako sváteční doplněk nebo dochucovadlo. Základem jsou luštěniny. Fazole, čočka, cizrna – to je pravé zlato pro dlouhověkost.
A teď zpráva, která vás možná potěší. Většina lidí v modrých zónách (kromě adventistů) pije alkohol, ale velmi specifickým způsobem. Dají si jednu až dvě skleničky kvalitního vína denně, a to vždy s jídlem a v přítomnosti přátel. Nejde o to se opít, ale uvolnit se a sdílet čas s blízkými.
4. Najděte své "Ikigai" – Důvod, proč ráno vstát
Toto je možná nejdůležitější bod pro psychickou pohodu po odchodu do důchodu. V Japonsku tomu říkají Ikigai, v Kostarice Plan de vida. Obojí znamená jediné: Mít smysl života.
Po odchodu z práce mnoho lidí chřadne, protože ztratí pocit, že jsou potřební. Dlouhověcí lidé mají vždy jasný úkol. Může to být péče o vnoučata, pěstování nejlepších rajčat v ulici, dobrovolnictví nebo péče o starého souseda. Vědomí, že vás někdo nebo něco potřebuje, přidává prokazatelně až 7 let života.
5. Zpomalte a zbavte se stresu
I lidé v modrých zónách zažívají stres. Stres je tichý zabiják, který spouští v těle záněty. Rozdíl je v tom, že tito lidé mají denní rituály, jak se ho zbavit. Nečekají na dovolenou, dělají to každý den.
Zkuste zařadit tyto rituály:
- Věnujte 15 minut denně vzpomínání na své předky nebo modlitbě/meditaci.
- Dopřejte si odpolední "šlofík" (stačí 20 minut).
- Každý den v podvečer si sedněte a jen tak si povídejte s partnerem nebo sousedkou, bez televize a bez telefonu.
6. Síla komunity: Nebuďte sami
Samota je pro seniory stejně nebezpečná jako kouření. V modrých zónách se lidé sdružují. Rodiny drží pohromadě, staří rodiče často žijí s dětmi nebo v jejich těsné blízkosti. Investují čas a lásku do svých dětí a ty jim to ve stáří vracejí.
Ale nejde jen o rodinu. Důležité je mít kolem sebe "správný kmen". Na Okinawě vytvářejí tzv. moai – skupiny pěti přátel, kteří se zavážou, že se budou celý život podporovat. Když má jeden problémy, ostatní mu pomohou. Finančně, psychicky i prakticky.
Praktický tip na závěr: Nemusíte se stěhovat do Itálie ani Japonska. Zkuste si vytvořit svou vlastní modrou zónu doma. Pozvěte sousedy na kávu, uvařte k obědu čočku místo bůčku, jděte se projít do lesa a hlavně – najděte si každý den jeden malý důvod k radosti. Vaše tělo se vám za to odmění.
