Konec mýtu o propocených tričkách
Když se řekne běhání, většina z nás starších si představí atlety, jak se řítí parkem, nebo lidi v drahém oblečení, ze kterých leje pot. Roky nám bylo vtloukáno do hlavy ono slavné „no pain, no gain“ – tedy že bez bolesti a propoceného trička to nemá smysl. Výsledkem je, že mnozí z nás po padesátce na jakýkoliv běh rezignovali. Zůstali jsme u procházek, což je skvělé, ale naše srdce občas potřebuje o trochu větší trénink, aby zůstalo ve formě.
V Japonsku, zemi proslulé dlouhověkostí a zdravým životním stylem, na to šli z úplně jiného konce. Profesor Hiroaki Tanaka z univerzity ve Fukuoce zasvětil svůj život zkoumání pohybu a přišel na něco, co zní jako naprosté sci-fi. Zjistil, že pro naše srdce a cévy je nejlepší ten běh, u kterého se vlastně vůbec nenadřeme. Vytvořil metodu takzvaného „pomalého běhání“ (Slow Jogging), která dnes zachraňuje kondici lidem po celém světě, včetně těch, kterým už táhne na osmdesát.
Zázrak jménem Niko Niko
Základním kamenem této japonské metody je takzvané tempo „Niko Niko“. V překladu z japonštiny to znamená úsměv. A to je přesně ten hlavní a jediný měřič vaší námahy. Vaše tempo musí být jen tak rychlé, abyste se dokázali celou dobu usmívat, povídat si s partnerem, nebo si nahlas zpívat svou oblíbenou písničku. Jakmile začnete lapat po dechu, děláte to špatně a musíte zpomalit.
Možná si teď říkáte: „Ale počkat, vždyť když poběžím takhle pomalu, budu pomalejší než člověk, který jde ostrou chůzí!“ A víte co? Je to naprosto v pořádku. Mnohdy vás při pomalém běhu opravdu předejde sousedka s nákupními taškami. Kouzlo totiž není v rychlosti, ale v samotné mechanice pohybu, která probouzí naše tělo úplně jiným způsobem než obyčejný krok.
3 minuty s obyčejným ručníkem rozhodují o vaší samostatnosti. Tento nenápadný trénink úchopu by měl znát každý nad čtyřicet
Číst článek ↗Tajemství je v dopadu a trpasličích krůčcích
Pokud jste někdy zkusili popoběhnout a bolela vás kolena, pravděpodobně jste dělali klasickou chybu – dlouhé kroky a tvrdý dopad na patu. Japonský pomalý běh má svá vlastní jemná pravidla. Děláte velmi, velmi malé krůčky. Zkuste jich udělat zhruba třicet za pouhých patnáct vteřin. Nohy se země dotýkají jen lehce, nedopadáte na patu, ale jemně na střed chodidla. Je to spíše takové houpavé šourání.
Tento drobný rozdíl v dopadu znamená záchranu pro naše klouby. Síla, kterou vaše kolena a kyčle musí při dopadu absorbovat, je totiž o neuvěřitelných třicet procent nižší než při běžném rekreačním běhu. Tělo získá pocit lehkosti, klouby netrpí a vy se můžete hýbat bez strachu z toho, že se druhý den nepostavíte z postele.
Laskavá masáž pro vaše srdce
Proč to tedy vlastně dělat, když je to pomalejší než chůze? Odpověď leží v našem krevním oběhu. I při takto pomalém a nenáročném klusání spaluje tělo zhruba dvakrát více kalorií než při běžné chůzi. Především se ale jemně a bezpečně zvedne vaše tepová frekvence. Srdce začne pracovat o trochu více, krev se rozproudí, okysličí se každý kousek vašeho těla, ale nevystavíte organismus zbytečnému stresu.
Pro lidi nad padesát let je toto doslova elixír. Pravidelné praktikování pomalého běhu pomáhá přirozeně snižovat krevní tlak, zlepšuje pružnost cév a podle japonských studií funguje jako prevence proti stařecké demenci a cukrovce druhého typu. A to nejlepší? Díky tomu, že se nevyčerpáte, nebudete mít po návratu domů ten pověstný vlčí hlad, který často zničí snahu o hubnutí.
Jak začít, i když jste léta nesportovali
Nejkrásnější na japonské metodě je její dostupnost. Nepotřebujete žádné speciální měřiče tepu, drahé aplikace ani trenéra. Stačí si vzít pohodlné boty, vyjít ven a zkusit to. Zapomeňte na ego. Pokud se bojíte, že budete vypadat komicky, začněte na lesní cestě nebo v parku, kde není tolik lidí. Prvních pár minut se možná budete cítit zvláštně, ale jakmile chytíte rytmus malých krůčků, zaplaví vás nečekaný pocit radosti z pohybu.
Zkuste si pro začátek dát jen pět až deset minut. Můžete klidně střídat minutu pomalého běhu s minutou chůze. Sledujte svůj dech a pamatujte na pravidlo úsměvu. Když se nemůžete usmívat, zpomalte. Zní to možná až příliš jednoduše na to, aby to fungovalo. Ale tisíce seniorů po celém světě, kteří si díky profesoru Tanakovi vrátili radost ze života a zdravé srdce, jsou živým důkazem, že někdy je krok zpět – nebo spíše pomalý krok vpřed – tou nejlepší cestou.
