Návrat do dob, kdy se hýbala celá republika
Když se dnes podíváme do moderních fitness center, vidíme spoustu složitých strojů, těžkých činek a lidí se sluchátky, kteří se potí v izolaci od ostatních. Doba se změnila, to je jasné. Ale občas mám pocit, že jsme s vaničkou vylili i to pověstné dítě. Když jsme trénovali na spartakiádu, ať už to byla legendární Poupata, nebo sestavy starších ročníků, museli jsme dělat pohyby, které byly komplexní. Tělo pracovalo jako jeden nádherně sladěný celek.
Nepotřebovali jsme k tomu žádné drahé permanentky ani speciální doplňky stravy. Stačily cvičky zvané Jarmilky, trocha toho místa na značce a snaha nevybočit z řady. A právě tahle jednoduchost je to, co našim tělům s přibývajícím věkem chybí nejvíce. S přibývajícími křížky na krku se totiž často začneme hýbat jen v jednom směru – dopředu a dozadu. Chodíme, sedíme, ležíme. Ale naše páteř a klouby touží po tom, abychom je občas trochu "vyždímali" jako houbu, přesně tak, jak nás to učili tělocvikáři před desítkami let.
Cvik první: Velké kroužení trupem, které maže meziobratlové ploténky
Vzpomeňte si na ty chvíle, kdy jsme stáli s mírně rozkročenýma nohama, ruce v bok nebo ladně vzpažené, a na počítání jsme dělali hluboké a plynulé kruhy celým trupem. Dopředu, do strany, mírný záklon a na druhou stranu. Pro mladé tělo to byla hračka, dnes si u toho možná řekneme, že nám v kříži nepříjemně lupe. Ale právě tento pohyb je naprostý zázrak pro naši bederní páteř.
Meziobratlové ploténky totiž nemají vlastní cévní zásobení. Živiny nasávají pouze tím, že se hýbeme – fungují doslova jako mycí houba. Když je stlačíme a zase uvolníme, nasají tekutinu a zůstávají pružné. Jak to udělat dnes bezpečně? Stoupněte si pevně na zem, dejte si ruce v bok, mírně pokrčte kolena a představte si, že trupem kreslíte na strop malý kruh. Nemusíte chodit do extrémů. Stačí jemný, táhlý pohyb. Udělejte pět kroužků na jednu stranu, pět na druhou. Vaše spodní záda vám za tenhle návrat do minulosti poděkují hned po prvním týdnu.
Zapomněli jsme, jak zní naprostý klid. Znovunalezený zvyk dnes zachraňuje lidem rozum a nestojí ani korunu
Číst článek ↗Cvik druhý: Pomalá holubička pro záchranu rovnováhy
Kdo by si nepamatoval slavnou holubičku? Stát na jedné noze, druhou zanožit, rozpažit ruce a tvářit se u toho pokud možno vznešeně. Tehdy jsme bojovali spíše s tím, abychom se nezačali smát, když se spolužák vedle nás zapotácel. Dnes má ale tento cvik mnohem vážnější úkol. Schopnost udržet rovnováhu je totiž po padesátce tím nejdůležitějším štítem proti pádům a zlomeninám.
Jak stárneme, naše nervová soustava pomalu ztrácí kontakt s drobnými svaly v chodidlech a kolem kotníků. Holubička tyhle spící svaly znovu probouzí k životu. Nemusíte ji dělat jako akrobati na olympiádě. Postavte se k pevné opěradlové židli nebo ke stolu, ať máte jistotu. Lehce se přidržte, přeneste váhu na jednu nohu a druhou pomalu zanožte, zatímco se trupem mírně nakloníte vpřed. Zkuste v této pozici vydržet aspoň deset vteřin. Dýchejte. Pak nohy vyměňte. Je to obyčejné, je to prosté, ale funguje to lépe než většina moderních balančních podložek z teleshoppingu.
Cvik třetí: Boční úkroky s protažením, které uvolní kyčle
Třetím skvostem z našich spartakiádních let jsou plynulé úkroky do stran spojené s přenesením váhy. V sestavách se často dělal velký krok stranou, jedno koleno se pokrčilo, zatímco druhá noha zůstala natažená, a tělo se ladně uklonilo. Tento zdánlivě banální prvek je dnes mezi trenéry považován za svatý grál pro zdravé kyčle a třísla.
Náš běžný denní režim nás nutí zavírat kyčle do strnulého úhlu – v autě, u počítače, u televize. Otevření do strany je pro tělo obrovská úleva. Zkuste si stoupnout do širšího stoje, srovnejte záda a pomalu přeneste váhu na pravou nohu tak, že ji mírně pokrčíte v koleni. Levé chodidlo zůstává pevně na zemi. Cítíte ten příjemný tah na vnitřní straně levého stehna? Vydržte tam na dva nádechy a plynule se překlopte na druhou stranu. Ruce můžete nechat volně, nebo s nimi opisovat velké kruhy – přesně jako tenkrát na Strahově.
Stačí chvilka u ranní kávy a tělo si vzpomene
Někdy máme tendenci hledat složitá řešení tam, kde postačí oprášit staré dobré zvyky. Tyto tři pohyby, které jsme kdysi dělali na hřišti pod vedením rázné učitelky tělocviku, v sobě nesou hlubokou moudrost tehdejších metodiků. Věděli přesně, jak rozhýbat velkou masu lidí bezpečně, ale s maximálním účinkem pro zdraví celého pohybového aparátu.
Nepotřebujete k tomu teplákovou soupravu s lampasy ani tleskající davy. Až si zítra ráno postavíte na kávu nebo na čaj, zkuste tomu věnovat ty tři minuty, než voda začne vařit. Zakružte trupem, zkuste si holubičku u kuchyňské linky a udělejte pár úkroků. Vaše svaly a klouby mají úžasnou svalovou paměť. Rychle si vzpomenou na dobu, kdy byly ohebné a pružné, a s radostí vám tu vitalitu začnou vracet i do vašich dnešních dnů.
