Když cvičení mělo duši a řád
Ruku na srdce, kdo z nás se dnes při pohledu na nabídku moderních fitness center necítí trochu ztraceně? Pilates, tabata, crossfit... názvy, které znějí spíše jako zaklínadla než jako cesta ke zdraví. Přitom před sto lety, v dobách největší slávy Sokola, to bylo tak prosté. Miroslav Tyrš, zakladatel tohoto hnutí, nebyl jen vlastenec, byl to estét a vizionář. Moc dobře věděl, že tělo není stroj na výkon, ale schránka, o kterou je třeba pečovat s grácií.
Sokolské sestavy, takzvaná prostná, nebyly jen o mávání rukama do rytmu dechovky. Byly to komplexní pohybové vzorce zaměřené na harmonický rozvoj celého těla. A co je nejdůležitější pro nás, dříve narozené – kladly obrovský důraz na držení těla a pružnost páteře. Tehdy se neřešilo "břišní svalstvo" pro fotky na Instagram, ale "zpevněný trup" pro hrdou chůzi životem. A právě tento přístup nám dnes zoufale chybí.
Zapomenutý poklad: "Vytahování z pasu"
Pamatujete si na ten základní postoj? Paty k sobě, špičky od sebe, břicho zatáhnout, lopatky k sobě. Už jen samotné zaujmutí tohoto "pozoru" je pro dnešního člověka, zhrbeného nad mobilem či volantem, malým terapeutickým cvičením. Ale ten pravý poklad se skrývá v pohybech, které následovaly. Jedním z nejúčinnějších a přitom neprávem opomíjených cviků je obyčejný úklon s vytažením.
V moderním pojetí často vidím lidi v posilovně, jak se lámou v pase ze strany na stranu s těžkými činkami. Sokolové na to šli jinak – jemněji a chytřeji. Principem bylo vytáhnout se z pasu co nejvýše, jako by vás někdo tahal za temeno hlavy ke stropu, a teprve poté provést plynulý oblouk do strany. Tím se nepresují obratle k sobě, ale naopak se otevírá mezižeberní prostor a uvolňuje tlak v bederní páteři. Zkuste to ráno u okna – ten pocit, kdy se vám "rozlepí" žebra, je k nezaplacení.
Tajemství hubnutí, které zná málokdo. Pouhých pět minut po jídle zastaví ukládání břišního tuku
Číst článek ↗Rotace, které mažou klouby jako stroj
Dalším klenotem staré školy jsou pomalé rotace. Dnes se často bojíme s páteří kroutit, aby se nám "něco nestalo". Ale sokolská metodika věděla, že páteř, která se nehýbe, tuhne a stárne. Cvik zvaný "měření obilí" nebo prosté máchání pažemi s rotací trupu, prováděné švihem a uvolněně, fungovalo jako přirozená pumpa pro meziobratlové ploténky.
Tajemství úspěchu těchto cviků spočívá v rytmu a dechu. Sokolské cvičení nikdy nebylo statické, vše plynulo. Když se dnes podívám na své vrstevníky, vidím, jak jsou v pohybu často křečovití. Návrat k těmto plynulým, rytmickým pohybům, které jsme možná naposledy dělali na základní škole, může být pro ztuhlá záda doslova živou vodou. Není potřeba dělat provazy ani stojky. Stačí se rozkročit, uvolnit ramena a nechat trup opisovat velké kruhy, přesně tak, jak to dělali naši dědové v nátělnících na sletu v roce 1938.
Proč se k tomu vrátit právě teď?
Možná si říkáte, proč vytahovat "staré haraburdí", když máme moderní medicínu. Odpověď je jednoduchá: prevence a dostupnost. Sokolské cviky nevyžadují žádné vybavení, žádné speciální oblečení a hlavně – jsou bezpečné. Byly vymyšleny tak, aby je cvičil desetiletý kluk i sedmdesátiletá babička. Respektují anatomii těla způsobem, který dnes složitě "znovuobjevujeme" ve fyzioterapeutických ordinacích.
Zkuste zítra ráno, než si postavíte na kávu, věnovat pět minut sokolské rozcvičce. Narovnejte se, zhluboka se nadechněte, zakružte pažemi a ukloňte se s grácií první republiky. Možná uslyšíte v kloubech jemné praskání – to se jen probouzí historie a vaše páteř vám děkuje. Není to o výkonu, je to o radosti z toho, že tělo stále funguje. A jak říkali sokolové: "Ve zdravém těle zdravý duch!"
