Tuhle pomůcku měl doma snad každý táta v Československu. Dnes před ní lékaři varují a nabízejí zázračnou náhradu za pár korun

Kovové monstrum, které „kousalo“ do masa

Když zavřu oči, úplně přesně si to vybavím. Můj táta ho měl schovaný za skříní v ložnici. Byla to těžká věc s dřevěnými nebo tvrdými plastovými madly, mezi kterými bylo napnuto pět ocelových pružin. Vypadalo to spíš jako nástroj středověkého mučení než jako sportovní pomůcka. A upřímně, ono to mučení tak trochu bylo. Kdo z mužů někdy cvičil s pružinovým expandérem bez trička, ten ví, o čem mluvím. Stačila chvilka nepozornosti, pružina se smrskla a skřípla kůži na hrudníku nebo – nedej bože – vytrhla pár chlupů. To „auvajs“ bylo slyšet až k sousedům.

V době socialismu, kdy byly činky nedostatkovým zbožím a profesionální fitcentra prakticky neexistovala, byl tento expandér symbolem síly. Muži se předháněli, kolik pružin tam nechají. Jedna byla pro děti, tři pro normální chlapy a pět? To už byl borec, co láme skály. Jenže v té touze po síle jsme často ignorovali varovné signály, které nám tělo dávalo. Bolela nás ramena, křupalo v loktech, ale my jsme si říkali, že to k tomu patří. Že co bolí, to roste. Bohužel, v tomto případě to bolelo, protože se to ničilo.

Proč fyzioterapeuti nad pružinami kroutí hlavou

Problém starých pružinových expandérů nebyl jen v tom, že štípaly do kůže. Hlavní potíž spočívala v jejich fyzice a mechanice pohybu. Ocelová pružina má totiž jednu nepříjemnou vlastnost – její odpor neroste plynule a přirozeně. Na začátku tahu je to celkem snadné, ale čím více ji roztahujete, tím brutálnější odpor klade, a to často skokově. Na konci pohybu, kdy jsou vaše svaly a šlachy v nejzranitelnější pozici (například při rozpažení), je tah nejsilnější.

To nás nutilo k jedné věci: abychom ten odpor překonali, museli jsme „škubnout“. Pohyby nebyly plynulé, ale trhavé. Používali jsme švih, zapojovali jsme záda tam, kde neměla co dělat, a především jsme extrémně přetěžovali ramenní klouby a rotátorovou manžetu. Místo abychom sval posílili, tak jsme si mikroskopicky trhali úpony. Navíc, když vám došla síla a pružina se chtěla smrsknout zpátky, často to udělala takovou rychlostí, že vám doslova rozhodila ramena z jamky. Byla to cesta k chronickým bolestem, které se u mnoha lidí ozývají právě teď, po padesátce či šedesátce.

Pocit, kterému v mrazech věříme všichni. Když lékaři vidí termokameru, chytají se za hlavu

Číst článek

Barevná revoluce, která zachraňuje záda

Dobrá zpráva je, že princip odporového cvičení je pro nás – starší ročníky – naprosto geniální. Jen musíme vyměnit nástroj. Zapomeňte na rezavé pružiny a seznamte se s moderními odporovými gumami (často se jim říká expandéry nebo therabandy). Vypadají jako obyčejné ploché stuhy nebo gumová lanka s madly, jsou lehké, barevné a stojí pár korun. Ale pro naše tělo znamenají obrovský rozdíl.

Moderní guma má totiž takzvaný progresivní, ale plynulý odpor. Neškube. Dovoluje vám mít pohyb pod kontrolou od začátku až do konce. A co je nejdůležitější – funguje skvěle i při návratu do původní polohy. Když gumu pomalu povolujete, sval musí stále pracovat (brzdit pohyb), což je pro zdraví kloubů a šlach to nejlepší. Lékaři a fyzioterapeuti tyto gumy milují a používají je k rehabilitaci po operacích ramen nebo kyčlí. Už to není o tom "urvat to silou", ale "procítit to a zpevnit".

Jak začít, abyste si neublížili (ani ve vyšším věku)

Pokud vás bolí záda z sezení u televize nebo cítíte, že vaše ruce už nemají tu sílu co dřív, gumový expandér je ideální start. Nemusíte se bát, že vám spadne na nohu jako činka. Kupte si sadu, kde jsou různé barvy – každá barva znamená jinou tuhost. Začněte vždy s tou nejměkčí (často žlutá nebo růžová).

Zkuste jednoduchý cvik, který miluju: Chyťte gumu před sebou do natažených rukou (na šířku ramen) a s výdechem ruce rozpažte do stran, jako byste chtěli někoho obejmout. Guma se natáhne a dotkne se hrudníku. Chvíli podržte a s nádechem pomalu vracejte zpět. Cítíte to teplo mezi lopatkami? Právě tam rovnáte svá záda a bojujete proti hrbení. Je to balzám na páteř a nepotřebujete k tomu ani drahé stroje, ani pět ocelových pružin, které by vás chtěly připravit o zdraví.